«Tohle si můžu dovolit» — položila hrnec s rozvařenými těstovinami doprostřed slavnostně prostřeného stolu a vedle něj položila svazek účtenek

To je kruté a neomluvitelné chování.
Příběhy

Drobky jsem shrnovala z linky pomalými tahy. Neotočila jsem se k němu.

„A z čeho to mám zaplatit?“ zeptala jsem se klidně.

„Ze svého, z čeho jiného?“ odsekl. „Jsi snad hospodyně, ne? Nebo chceš, abych před chlapama vypadal jako žebrák?“

Hadřík, který jsem svírala, byl studený a nasáklý vodou. Přesto jsem s ním dál přejížděla po desce stolu, i když už byla dávno čistá.

„Dobře, Radovane Pospíšile. Připravím to,“ odpověděla jsem tiše.

Spokojeně si odfrkl a odešel z kuchyně, jako by právě vyřešil nepodstatnou maličkost. Zůstala jsem tam sama. Dívala jsem se na mokrou látku ve své dlani a měla pocit, jako by se ve mně cosi nenápadně přetrhlo. Žádná rána, žádný křik. Jen tiché prasknutí, jako když povolí příliš napnutá nit.

V den oslavy byl od rána plný energie. Postával před zrcadlem, uhlazoval si košili, několikrát si přestříkal krk kolínskou a kontroloval účes. Krátce před šestou se začali scházet první hosté. Hlasité pozdravy, lahve v rukou, pevná potřesení pravicí. Radovan zářil, přijímal gratulace a každého poplácal po zádech.

„A kde máte paní domu?“ zeptal se jeho nadřízený, podsaditý muž s nakrátko střiženými vlasy.

„Ještě něco chystá v kuchyni,“ odpověděl Radovan hrdě. „Je zlatá, všechno zvládne sama. U nás je vždycky plný stůl.“

Stála jsem za dveřmi a poslouchala. Zlatá. Vždycky plný stůl.

Vzala jsem velký hrnec a odnesla ho do obýváku. Položila jsem ho doprostřed slavnostně prostřeného stolu, přímo před oslavence.

Rozhovory utichly. Radovan přejel pohledem hrnec a pak se podíval na mě. Uvnitř byly rozvařené těstoviny – ty nejlevnější, slepené do šedé hmoty. Vedle jsem položila obyčejný sáček soli.

„Ireno, co to má znamenat?“ zeptal se zaskočeně.

„Tohle si můžu dovolit,“ odpověděla jsem klidně. „Před třemi měsíci jsi rozhodl, že si jídlo budu platit sama. Pracuji jako pokladní. Výplata mi stačí na nájem a energie, které hradím bez tvé pomoci, a ještě něco posílám synovi. Zatímco jsem jedla tohle,“ ukázala jsem na hrnec, „ty sis každý večer dopřával uzená žebra a drahé ryby a tvrdil jsi, že je to zdravá dieta pro šetřivé.“

Pokračování článku

Zežita