Jenže sotva hovor ukončila, objevila se znovu Dita Pražáková se svým naprosto strhujícím referátem o ranním „objevu“.
„To si představte, v jejich věku takové nestoudnosti! A ještě tady, v zařízení placeném státem. To je přece nehorázné. A ona si navlékne tanga na tu svou kostnatou… a on? Ten si hraje na kulturistu, skoro jak nějaký akční hrdina!“ rozohnila se.
Společenská místnost okamžitě ožila, jako když někdo píchne do vosího hnízda. Šum hlasů sílil – senzační zpráva dne: dva senioři se rozhodli oprášit dávné vášně.
„Vždyť je to lázeňský pobyt,“ ozvala se Iveta Šimonová nahlas a ironie jí z hlasu jen kapala. „Když už si mají něco dopřát, tak aspoň pod dohledem lékařů. Kdyby náhodou vyskočil tlak nebo přišel infarkt, personál je hned po ruce.“
S tím se otočila a zamířila ke dveřím.
„Počkejte, to není všechno!“ volala za ní Dita Pražáková, očividně si užívající roli hvězdy turnusu. „Za Václavem Čermákem má zítra dorazit manželka. To bude teprve podívaná!“ Její smích se rozléhal chodbou.
Iveta už ale neposlouchala. Hlavou jí běželo jediné – Patrik Mlynář. Jak ji mohl takhle odsunout stranou? Poslal ji do tohohle domu plného penzistů samotnou. Kdyby aspoň moře bylo hned za rohem. Jenže na pláž se muselo jet půl hodiny autobusem, který jel sotva dvakrát denně.
V pokoji si sedla na postel a sáhla po telefonu. Chtěla zavolat Renatě Kratochvílové, jenže ta hovor nepřijímala.
„Spí? Vždyť je sotva odpoledne,“ zamračila se.
Unaveně se natáhla na lůžko a zapnula televizi. Běžel nějaký seriál plný nevěr a zrady – jako by jí dnešek nestačil. Do ticha náhle zaznělo tiché zaklepání. Pak znovu, tentokrát důrazněji.
„Kdo je?“ houkla od postele.
Odpověď nepřišla. Zvedla se tedy a otevřela.
Na prahu stál Dušan Veselý s rozpačitým úsměvem.
„Co si přejete?“ vyhrkla podrážděně. Měla za sebou náročný den a toužila jen po klidu.
„Ivetko, nešla byste se projít kolem areálu?“ vysoukal ze sebe nesměle a bez vyzvání udělal krok dovnitř.
Zavanul k ní těžký pach alkoholu.
„Vy jste pil? Vždyť byste neměl. Určitě berete léky na tlak.“