„Dívám se, že plánujete dovolenou u moře, Karolíno Mladýová?“ ozval se nad ní hlas vedoucího, když si všiml, že si během oběda prohlíží stránky vyhlášeného přímořského letoviska.
„Člověk si přece musí někdy dopřát pořádný odpočinek,“ odpověděla s lehkým úsměvem a rychle minimalizovala otevřenou kartu. „Potřebujete něco naléhavého? Ještě mi zbývá půlhodina pauzy.“
„Rád bych probral několik studentů, kterým hrozí vyloučení ze studia. Byla by škoda o ně přijít. Nedalo by se pro ně ještě něco udělat?“ položil před ni děkan arch s pěti jmény.
Karolína si seznam pozorně prošla a dvě jména zakroužkovala. „Tihle dva mají šanci, pokud se opravdu připraví, zkoušky by zvládnout mohli. U zbytku si tím jistá nejsem.“
„Zkusme jim dát poslední možnost,“ rozhodl rázně. „Zadejte jim mimořádné úkoly. Když je splní, mohou pokračovat. Pokud ne, studium pro ně skončí.“ Tím považoval věc za uzavřenou a odešel z kanceláře.
Karolína jen pokrčila rameny a znovu otevřela stránky s tyrkysovým mořem a bílými plážemi.
Nedávno oslavila pětatřicáté narozeniny. Žila sama – bez partnera, bez dětí. Nejprve věnovala všechny síly kariéře, trávila dny i večery na fakultě a budovala si jméno. A potom? Postupně ztratila víru v muže. Zklamání přišlo tiše, ale důkladně. Na svatbu už ani nepomyslela.
Touha po dítěti ji však neopouštěla, právě naopak. A tak dospěla k odvážnému rozhodnutí – prožít krátký prázdninový románek. Vždyť podobná setkání obvykle začínají i končí na stejném místě, bez závazků a bez vysvětlování.
Výběr destinace neponechala náhodě. Chtěla místo, kam jezdí lidé zajištění, zdraví a bez starostí. Navíc předpokládala, že většina z nich…