…podstatnou část svých úspor. Šlo o peníze z prodeje maminčina dědictví – malé garsonky na okraji Prahy, kterou jí odkázala krátce před smrtí. Pavel k tomu přidal hypotéku a jeho rodiče „trochu vypomohli“. To „trochu“ představovalo dvě stě tisíc korun z celkové ceny šesti milionů. Alena Kratochvílová však při každé vhodné příležitosti zdůrazňovala, že je to „náš byt“, že „jsme do něj investovali“ a že bez nich by si nic takového nemohli dovolit. Tereza se naučila ty poznámky přecházet bez reakce.
Nikdy nebyla naivní. Patřila k lidem, kteří věří, že dospělí spolu dokážou jednat rozumně. Měla dvě vysoké školy, pracovala ve finančním oddělení velké společnosti a běžně vyjednávala i s problematickými partnery. S tchyní ale společnou řeč nenašla.
Alena Kratochvílová byla zvláštní typ – každou vstřícnost brala jako pobídku přitvrdit. Čím smířlivější tón proti ní zazníval, tím neústupnější byla. Tereza to pochopila už během prvního roku manželství. Od té doby volila chladnou zdvořilost: žádné hádky, ale ani blízkost. Jen odstup. Jen nutná obrana.
Když toho večera tchyně odešla, Tereza si sedla k počítači a otevřela inzertní portál.
Inzerát našla během několika minut.
Třípokojový byt. Stejný dům. Stejné patro. Identická dispozice. Na fotografiích zahlédla roh jejich ložnice, knihovnu vyfocenou z jiného úhlu i kuchyňskou linku, kterou s Pavlem vybírali půl dne. Všechno nafocené bez její přítomnosti. Jako prodávající byla uvedena Alena Kratochvílová. Cena o tři sta tisíc nižší, než bylo obvyklé. „Rychlý prodej. Dokumentace v pořádku.“
Tereza si uložila snímky obrazovky. Potom otevřela poznámky v telefonu a vyhledala číslo, které si před rokem zapsala na doporučení kolegyně: „Spolehlivý právník na majetkové spory, kdyby se někdy hodil.“ Ten „někdy“ právě nastal.
Petr Čermák ji přijal hned následující den.
Nechal ji domluvit, neskákal jí do řeči, jen občas přikývl.
„Zveřejnit nabídku na prodej cizí nemovitosti je trestný čin,“ řekl bez zbytečných okolků. „Máte uloženou i tu komunikaci?“
„Ano.“
„Výborně. Pak budeme postupovat takto.“