Když jsem se s Věrou Mlynářovou setkala poprvé, působila na mě jako milá a vstřícná dáma. Kryštof Válek o své matce vždy mluvil s úctou a popisoval ji jako laskavou ženu, takže jsem byla ráda, že jeho slova odpovídají skutečnosti. Netušila jsem však, jak klamavý může být první dojem.
Po úvodním setkání jsme se s budoucí tchyní vídaly jen zřídka. Znovu se objevila asi dva měsíce před svatbou. Brzy vyšlo najevo, že nepřišla kvůli přípravám obřadu.
„Proč si pořizuješ další byt?“ zeptala se bez okolků.
„A proč by ne?“ opáčila jsem klidně. „Chci mít finanční jistotu. Nemám za sebou bohaté rodiče, kteří by mě v případě potíží zachránili.“
Bylo zřejmé, že jí moje investice nejsou po chuti, ale nechápala jsem proč. Vlastnila jsem dva byty – v jednom jsem bydlela, ten jsem zdědila po dědečkovi z otcovy strany. Druhý mi odkázala babička z maminčiny strany a ten jsem pronajímala. Kromě toho jsem pracovala a pečlivě si odkládala peníze stranou. Postupně se mi podařilo našetřit částku, která by stačila…
