Radim Blažek se ušklíbl a přiblížil jí displej ještě víc. „Osmý měsíc a postava jak ze žurnálu. A ty? Místo břišáků samé koule.“
„Koule jsi tak leda ty!“ vyhrkla Karolína Čermáková a v očích se jí zaleskly slzy.
„Proboha, vždyť si dělám srandu,“ mávl rukou.
„Nikde se s tebou ukazovat nebudu,“ odsekla.
On jen pokrčil rameny a odešel za kamarády sám. Žádné ponaučení si z toho nevzal.
Jeho poznámky byly čím dál ostřejší. Na oslavě narozenin jednoho z přátel, když měl už dost vypito, utrousil: „Chlapi, hlídejte si talíře. Vedle Karolíny je to risk. Těhotenství není nemoc, ale záminka cpát se!“
Někdo se uchechtl, Karolína zrudla. Přitom sotva uzobávala malé porce. Když si přidala kousek ryby, okamžitě slyšela: „Zase jíš? Krmíš snad sele místo dítěte?“
„Radime, nech toho!“ sykla.
„Jen počkej, ještě se nevejdeš do dveří,“ pokračoval bez zábran.
Když se ohradila, odbyl ji: „Neber to tak vážně, to jsou fóry.“
Ke konci večera přisadil: „Naberte si rychle, jinak to Karolína všechno zlikviduje. Budeme muset dát do bytu vrata od garáže.“
Jeden z mužů to už nevydržel. „Radime, stačí. Nosí pod srdcem tvoje dítě. Tohle není vtipné.“
Karolína se styděla víc než on. Uzavřela se do sebe. Doma večer bezstarostně projížděl sociální sítě a smál se cizím videím, zatímco její obavy přecházel mávnutím ruky. Na bolesti nohou či probdělé noci reagoval chladně: „Tím si projde každá.“
Když ho požádala, aby jí pomohl s nákupem, odsekl: „Když toho tolik sníš, aspoň něco odnosíš. Shodíš pár kilo.“
Slzy jí stekly po tváři.
„Na nějaký čas se přestěhuju k mámě,“ řekla tiše.