„To myslíš vážně, synku? Tvoje žena tě proti nám poštvává? Od tebe bychom něco takového opravdu nečekali…“ pronesla jeho matka dotčeným tónem, ve kterém se mísila výčitka i uražená pýcha.
Adéla Martinecová už dlouho plánovala, že své třicáté narozeniny oslaví způsobem, na který bude ještě roky vzpomínat. Nepřála si další uhoněný večer strávený u sporáku, s hromadou špinavého nádobí a vyčerpaným úsměvem pro hosty. Toužila po příjemné atmosféře, lehkosti, smíchu přátel a rodiny, bez starostí o vaření a úklid.
Zarezervovala proto salonek v restauraci na sobotní večer a rozeslala pozvánky s prosbou o potvrzení účasti, aby u stolu nezůstala prázdná místa. Záleželo jí na tom víc, než byla ochotná přiznat — chtěla, aby její jubileum proběhlo přesně podle jejích představ.
Když postupně obvolávala hosty, reakce Moniky Tesařové i Kláry Benešové přišla okamžitě — obě účast odmítly. Monika Tesařová dala svůj nesouhlas najevo bez obalu. Podle ní bylo nerozumné utrácet peníze za oslavu v podniku, když by je mladí mohli „využít smysluplněji“, například jí přispět na rekonstrukci bytu.
„My přijdeme popřát přesně v den tvých narozenin, ne o dva dny později. Nesnáším přesouvání svátků,“ oznámila rázně, jako by stanovovala pevná pravidla, o nichž se nediskutuje.
Z jejího hlasu bylo patrné, jak ji dráždí představa, že by někdo utratil větší částku jen za večírek.
„To vám vážně peníze přebývají? Když nevíte, co s nimi, mohli jste mi je dát na opravu koupelny. Podívejte se, v jakém bytě žijete! Úplně jste zpychli. Cizí lidi zvete do restaurace, a vlastní matka žije skoro v bídě!“ rozčilovala se čím dál víc a ke konci už do telefonu téměř křičela. Jakmile přišla řeč na finance, vždy ztratila míru.
Adéla znala Moniku Tesařovou dost dobře na to, aby chápala i další důvod odmítnutí. Tchyně měla raději návštěvy doma, kde stačilo přinést symbolický dárek a nikdo to příliš neřešil. V restauraci by však bylo předávání darů veřejné a okaté.
Nechtěla se hádat. Udělala krátkou pauzu a klidně odpověděla: „Doma ale nic chystat nebudu. Ve čtvrtek se možná vrátím z práce až večer. V pátek mám objednaný salón, potřebuji se připravit na sobotu. Počítám s vámi všemi právě tam.“
Monika Tesařová se však nedala: „Takže nám doma ani čaj nenabídneš?“
Adéla vydechla a pevně uzavřela debatu: „Ve čtvrtek žádná oslava nebude. V den narozenin nevařím ani nepřipravuji pohoštění, budu jen přijímat hosty.“