„Najde si něco. Potřebuje jen čas. A máma s tím nemá problém.“
Kateřina chtěla ještě namítnout, ale včas se zarazila. Z výrazu Radimovy tváře bylo patrné, že další debata by nikam nevedla. Ke své sestře měl silné pouto a byl připraven ji hájit za každých okolností, i když sám věděl, že je lehkomyslná a často jedná bez rozmyslu. Když jim zemřel otec, bylo Radimovi šestnáct a Karolíně deset. Tehdy na sebe vzal roli hlavy rodiny. Chodil na brigády, pomáhal Ivetě Šimonové s penězi, vodil malou sestru na kroužky i na angličtinu. Byli si blízcí – a Kateřina to respektovala.
Respekt ale neznamenal souhlas.
Karolína dorazila o týden později. V sobotu dopoledne zazvonil zvonek právě ve chvíli, kdy Kateřina v županu popíjela kávu. Radim vyběhl otevřít a z předsíně se ozval radostný výkřik:
„Radimku! Tak strašně jsi mi chyběl!“
Kateřina vyšla z kuchyně a na okamžik zůstala stát. Ve dveřích stála Karolína – béžový kašmírový kabát, kožená kabelka, která rozhodně nepatřila k levným značkám, elegantní kotníkové boty. Vlasy upravené, make-up bez chyby, kolem ní se vznášela vůně drahého parfému.
„Kačí!“ usmála se široce a vrhla se jí kolem krku. „Vypadáš skvěle!“
„Děkuju,“ odpověděla Kateřina zdvořile a objetí jí oplatila. „Tobě to taky sluší.“
Usadily se v obýváku. Když si Karolína svlékla kabát, ukázaly se šaty z poslední kolekce, tenký zlatý náramek na zápěstí a hodinky, jejichž cena by pravděpodobně přesáhla Kateřininu měsíční výplatu.
„Jak se má Iveta Šimonová?“ zeptala se Kateřina, zatímco nalévala čaj.
„Máma? Pořád stejná. Chodí do práce a tvrdí, že by bez ní zešílela nudou,“ mávla Karolína lehce rukou. „Pořád jí říkám, ať si odpočine, že už si to zaslouží, ale neposlouchá.“
„Nepotřebovala by pomoct?“ nadhodila Kateřina opatrně.
„To zvládneme,“ odbyla to Karolína a obrátila se k bratrovi. „Radime, Ostrava mě úplně vyčerpala! Ten ruch, ti lidé… Všichni se tváří jako kamarádi, ale ve skutečnosti myslí jen na sebe.“
Radim soucitně přikývl. Kateřina mlčky upíjela čaj.
„A Jakub Tesař,“ pokračovala Karolína a v hlase jí zazněla hořkost, „nasliboval mi hory doly. Prý svatba, společná budoucnost… A pak se jednoho dne prostě sbalil. Samozřejmě měl jinou. Umíš si to představit?“
„To je darebák,“ zamračil se Radim. „Měl jsem si s ním promluvit.“
„Už je to pryč,“ povzdechla si, ale vzápětí se znovu usmála. „Hlavní je, že jsem doma. Nový začátek.“
Kateřina ji pozorovala a přemýšlela, jestli si opravdu neuvědomuje, jak to celé působí. Sedí tu v luxusních šatech, zatímco její téměř sedmdesátiletá matka stojí každý den u výdeje ve školní jídelně.
„Karolíno,“ nevydržela, „hledáš si práci?“
„Samozřejmě!“ rozzářila se. „Rozeslala jsem pár životopisů. Ale víš, zvykla jsem si na určitou úroveň. Nemůžu jít dělat něco za pár korun. Potřebuju pozici, která má váhu.“
„Rozumím,“ odpověděla Kateřina klidně, přestože v ní narůstalo napětí.
Karolína se naklonila blíž a ztišila hlas. „A navíc si musím udržet standard. Chci se dobře vdát. V našem věku už člověk musí nějak vypadat. Úspěšný muž si přece nevšimne ženy v laciných šatech.“
„A z čeho to všechno financuješ?“ zeptala se Kateřina přímo a kývla směrem ke kabelce.
Karolína se jen tajemně pousmála. „Mám své zdroje. Neměj obavy.“
Sponzor, pomyslela si Kateřina. Bohatý milenec. Zvláštní směs úlevy a znechucení jí projela tělem – alespoň tedy Ivetu Šimonovou neživí.
Od té doby se Karolína objevovala pravidelně. Jednou týdně, někdy i častěji. Buď přišla k nim, nebo Radim zamířil k matce. Vracel se zamyšlený, ale na otázky odpovídal stručně: všechno v pořádku, máma pracuje, Karolína si hledá místo.
Kateřina se držela zpátky. Měli mezi sebou tichou dohodu – Radimova rodina je jeho záležitost, její věci zase její. Fungovalo to pět let, nebyl důvod to měnit.
Léto uběhlo rychle. V práci toho měla nad hlavu, často zůstávala dlouho do večera a učila se nové kompetence. Radim ji podporoval, nevyčítal jí pozdní návraty. Společně spořili, částky na účtu pomalu rostly a Kateřina občas otevřela bankovní aplikaci jen proto, aby se potěšila pohledem na zvyšující se zůstatek.
Na začátku září jí přišla roční prémie. Byla to významná suma – téměř třetina částky, kterou potřebovali na vysněné auto. Kateřina se ještě ten den rozhodla, že by bylo rozumné převést úspory na výhodnější spořicí produkt a začít jednat s bankou.