Zvonek u dveří se rozezněl přesně ve chvíli, kdy se za okny vznášel vlhký, těžký vzduch s pachutí tajícího sněhu a obloha měla ten olověný odstín, který se ještě snažil předstírat, že zima neskončila. Přesto už v té šedi probleskovalo cosi světlejšího — jako by se jaro připlížilo příliš blízko a teď jen dělalo, že tudy šlo náhodou.
Otevřela jsem.
Na prahu stála Jana Navrátilová a vedle ní její dcera Gabriela Moravecová. Obě s tvářemi zrůžovělými chladem, s odhodlaným výrazem — a s obřím kufrem na kolečkách.
— Jdeme jen na minutku! — oznámila tchyně hned mezi dveřmi, aby předešla jakémukoli odporu, a sebejistě vkročila do předsíně.
— Výborně, — odpověděla jsem klidně. Vytáhla jsem z kapsy džínsů telefon, otevřela aplikaci a okázale spustila stopky.
Mobil jsem položila na komodu pod zrcadlem tak, aby ubíhající vteřiny nikdo nemohl přehlédnout.
— Čas běží.
Martin Urban, který vyšel z kuchyně, když zaslechl hlasy, se jen pobaveně pousmál. Jakožto velkorysý člověk zřejmě vytěsnil z paměti jejich teatrální přísahy z doby před dvěma měsíci.
Tehdy, po velkolepé hádce kvůli tomu, že jsem odmítla darovat Gabriele své nové značkové šaty, slavnostně prohlásily, že na náš byt navždy zapomenou.
Jenže lidé s krátkou pamětí mívají překvapivě dlouhé prsty, které bez váhání sáhnou po cizím pohodlí.
Můj zlatý retrívr Patrik Kratochvíl obvykle vítal návštěvy nadšeným poskakováním. Doma byl mazlivý dobrák, ale faleš a přetvářku vycítil rychleji než kdokoli jiný.
Tentokrát beze slova přišel do chodby, postavil se přesně mezi mě a příchozí a tiše, hluboko zavrčel. Pak si jakoby mimochodem těžce sedl přímo na Gabrieinu rukavici, která jí upadla na zem.
— Patriku, klid, — pronesl Martin vyrovnaně.
Pes okamžitě ztichl, ale z místa se nepohnul ani o centimetr.
— Odveďte toho psa, zničí mi věc! — vyjekla Gabriela a marně se snažila vytáhnout rukavici zpod huňatého těla.
— Plní pokyn, — pokrčil Martin rameny a nijak se nesnažil zasáhnout. — Říkaly jste, že jste tu jen na chvilku. Tak co se děje?
Jana Navrátilová okamžitě změnila výraz. Sepjala ruce na prsou a obrátila se výhradně k synovi, hlas najednou plný dramatu.
— Víš, Martine, nastala nepříjemná situace. Naše Gabriela prochází těžkým obdobím. S partnerem se nedávno rozešla a ze dne na den zůstala bez střechy nad hlavou.