„Ráda bych jí dala něco trvalejšího,“ dodala po chvíli Jana Kovářová a zamyšleně si přejížděla prstem po obroučce prstenu. „Šperk je sice krásný, ale časem zapadne mezi ostatní věci.“
V následujících dnech nad tím přemýšlela téměř neustále. Zvažovala různé možnosti. Cestu do zahraničí zavrhla – Alena Bednářová se nedávno vrátila z pobytu u moře. Další kuchyňský robot nebo nový vysavač nedávaly smysl, doma měla všechno potřebné. Jana cítila, že tentokrát chce přijít s něčím výjimečným, s dárkem, který by měl skutečnou hodnotu a zanechal stopu.
Během polední pauzy zavolala svému otci.
„Tati, co bys řekl na chatu?“ zeptala se bez dlouhého úvodu.
„Chatu?“ podivil se a odložil jídlo. „Pro koho?“
„Pro Alenu Bednářovou. Malý pozemek s domkem,“ vysvětlovala nadšeně a rozložila před sebou vytištěné nabídky. „Vždycky snila o vlastní zahrádce. O místě, kde by mohla pěstovat rajčata a sedět pod stromem.“
Otec si její návrh nechal projít hlavou.
„To nezní špatně,“ uznal nakonec. „Podívej se po něčem menším, útulném. Nemusí to být žádné sídlo, ale mělo by to mít potenciál.“
Jana strávila několik večerů pročítáním inzerátů a objížděním realit s makléři. Viděla příliš rozlehlé domy, které by vyžadovaly neustálou údržbu, i zchátralé stavby daleko od města. Nic z toho ji nepřesvědčilo.
Až jedna nabídka ji zaujala.
„Tady by se vám to mohlo líbit,“ ukazoval jí makléř fotografie. „Okraj města, autem asi dvacet minut. Domek menší, ale pevný. Šest arů pozemku, několik ovocných stromů.“
„Jaká je cena?“ zeptala se Jana a detailně si prohlížela snímky.
„Dva a půl milionu korun. Majitelé se stěhují jinam, o ceně se dá jednat.“
Adresa skončila v jejím diáři. Přesně takové místo hledala – komorní, upravené a přitom s možností dalších úprav. Byla si téměř jistá, že právě tady by se Alena Bednářová cítila šťastná.
Večer znovu mluvila s otcem.
„Je to rozumná investice,“ souhlasil. „Tvoje tchyně je praktická žena. Využije to. A finančně si to můžeš dovolit.“
S pocitem radostného očekávání pak Jana vytočila číslo svého muže. Srdce jí tlouklo rychleji – těšila se, až mu svůj nápad představí.
„Milane, ahoj!“ zazněla do telefonu plná energie. „Mám něco ohledně maminky.“
„Tak povídej,“ reagoval Milan Mladý zvědavě.
„Co bys řekl na vlastní chatu? Našla jsem krásný pozemek kousek za městem. Šest arů, malý domek, dokonce i ovocné stromy.“
Na druhém konci se ozvalo nadšené nadechnutí.
„Vážně? To by bylo úžasné! Vždyť máma pořád mluví o tom, že by chtěla sázet vlastní zeleninu.“
Janu zaplavila úleva. Přesně takovou reakci čekala. Milan ji vždy podporoval, když šlo o rodinu.
„Chtějí za to dva a půl milionu,“ pokračovala. „Myslím, že ta cena odpovídá. Dokážeš si představit, jakou by měla radost?“
„To je nejlepší dárek, jaký tě mohl napadnout!“ nešetřil nadšením. „Na to nikdy nezapomene. Jsi neuvěřitelná, lásko.“
Hřejivost jeho hlasu ji dojala. V duchu už viděla, jak společně plánují oslavu a předávají klíče.
„Musím teď běžet,“ dodal Milan po chvíli jemně. „Večer si o tom promluvíme podrobněji, ano?“
Jana se usmála a chystala se hovor ukončit, aniž by tušila, že tenhle rozhovor ještě zdaleka neskončil.