Jana už chtěla hovor ukončit, když jí došlo, že spojení stále trvá. Z telefonu se náhle ozval další hlas — dobře známý, ostrý a nepříjemně povýšený. Patřil Aleně Bednářové.
„Milánku, už jsi skončil s tím sladkým tlacháním s tou bohatou paničkou?“ procedila tchyně podrážděně.
Jana ztuhla. Srdce se jí rozbušilo tak silně, až měla pocit, že ho musí slyšet i na druhé straně. Opravdu mluví o ní? Ruka, v níž svírala mobil, se jí roztřásla.
„Jo, mami,“ ozval se Milan unaveně. „Zase vytahovala ty svoje dary a překvapení. Pořád nám cpe pod nos, kolik toho může zaplatit.“
„Už mám dost té její velkorysosti,“ pokračovala Alena Bednářová jízlivě. „Pořád pomáhá, rozdává peníze, ale vedle ní si připadám jako žebračka. Neustále zdůrazňuje, že je nad námi.“
Jana se bezmocně sesunula na židli. Kolena jí vypověděla službu. Lidé, které považovala za svou rodinu, o ní mluvili s takovou zatrpklostí.
„Neboj, mami, to se brzy změní,“ ztišil Milan hlas. „Pamatuješ, jak jsem byl za tím právníkem? Existuje způsob, jak ji přimět, aby na mě přepsala majetek.“
„A jak toho chceš docílit?“ zazněl zvědavý dotaz.
„Podstrčím jí dokumenty k podpisu. Řeknu, že jde o běžné papíry,“ vysvětloval klidně. „Je důvěřivá. Nebude nic tušit. Postupně všechno převedu na sebe.“
Jana si zakryla ústa, aby nevykřikla. Muž, kterého čtyři roky milovala, s ledovým klidem plánoval podvod.
„A potom?“ pobídla ho Alena spokojeně.
„Nejdřív z ní dostaneme co nejvíc peněz na různé rodinné výdaje,“ pokračoval Milan. „Pak podám žádost o rozvod a z jejích osobních účtů ještě vysoudím slušnou částku.“
„To je můj chytrý syn,“ pochválila ho matka. „Nebo můžeme sehrát, že jsem vážně nemocná. Budeme potřebovat finance na léčbu v zahraničí.“
„Skvělý nápad,“ souhlasil bez váhání. „Po rozvodu budeme mít vystaráno a Janka zůstane s prázdnýma rukama.“
Jana tiše ukončila hovor. Tělo měla jako z kamene, ale slzy jí stékaly po tvářích proudem. Přesto se v ní pomalu rodilo něco pevnějšího než bolest — odhodlání.
Dva nejbližší lidé jí právě naplánovali finanční likvidaci. Ti, kterým bezvýhradně věřila, ji považovali jen za zdroj peněz.
Otřela si oči a zhluboka se nadechla. Tohle jim neprojde.
Když se večer otevřely dveře bytu, Milan vstoupil dovnitř s lehkým pískáním na rtech. V předsíni si sundal kabát a bezstarostně zavolal: „Jani, sluníčko, jsem doma! Tak co, byla ses podívat na ten pozemek pro mámu?“
Neodpověděla. Jen položila na kuchyňský stůl desky s dokumenty. Nahoře ležel návrh na rozvod.
„Co to má znamenat?“ zarazil se Milan, když papír popadl a rychle přelétl očima první řádky. Barva mu zmizela z tváře.
„Přesně to, co si ty i tvoje matka zasloužíte,“ pronesla Jana klidně, téměř chladně.
„O čem to mluvíš? To má být nějaký hloupý žert?“ snažil se tvářit nechápavě.
Jana se na něj zadívala ledovým pohledem. V jejích očích už nebyla ani stopa po naivitě, jen tvrdá jistota, že tentokrát bude hrát podle vlastních pravidel.