„No tak, Janičko, sama přece víš, že držet takové peníze jen v jedněch rukou není zrovna moudré,“ protáhla Petra Kolářová a s přehnanou vervou namotávala na vidličku list salátu, jako by s ním sváděla osobní boj. „Zrovna jsem objevila skvělý prostor na hlavní třídě, ideální pro kosmetické studio. Kdybychom z prodeje bytu po tetě dostali tak dva miliony, vůbec by nám to neuškodilo. Jsme přece rodina!“
Upila jsem už téměř studený čaj a beze slova se na švagrovou zadívala. Bylo jí třiatřicet a s oblibou o sobě mluvila jako o „beauty investorce“, ačkoli realita spočívala v tom, že doma pilovala nehty klientkám a neustále vyhlížela někoho, kdo by financoval její údajně ohromující talent.
Seděli jsme v mé kuchyni. Přesněji řečeno v kuchyni bytu, který jsem si pořídila ještě před svatbou – drobný detail, na nějž rodina mého muže taktně zapomínala. V čele stolu trůnil můj manžel Tomáš Kratochvíl. Pracoval jako obchodní zástupce s koupelnovým vybavením, ale vystupoval, jako by právě ovládl polovinu burzy. Na sobě měl vínové sako a výraz člověka, jenž právě získal většinový podíl v nadnárodní korporaci.
„Jana má pravdu,“ vstoupila do hovoru tchyně Jana Tesařová a důstojně si otřela rty ubrouskem, jako by stále řídila sklad masokombinátu a rozhodovala, kdo dostane výběrový salám a komu zbudou jen kosti. „Rodina musí držet při sobě. Byt po tetě Anně Mlynářové, ať je jí země lehká, má skvělou polohu u metra. Prodá se, Petrušce zařídíme podnikání a Tomáš by si konečně mohl pořídit nové auto. Na manažera se přece nehodí jezdit starým Korejcem. To nepůsobí reprezentativně.“
Tchán Josef Urban, usazený stranou, rychle dožvýkal sousto šunky a zamumlal směrem k talíři: „Mluvte tišeji, ještě nás uslyší sousedi.“
Pohledem jsem vyhledala manžela. Tomáš se shovívavě usmíval a lehce roztáčel stopku sklenky s laciným vínem, které před chvílí slavnostně představil jako „archivní kousek z rodinného sklepa“.
„Víš, zlatíčko,“ spustil sametovým hlasem a pohodlně se opřel, „v dnešní ekonomice musí majetek vydělávat. Nechat peníze ležet v nemovitosti je neefektivní. Je potřeba diverzifikovat portfolio.“