„…portfolia,“ dořekl Tomáš sebejistě a významně se na mě podíval. „Klidně to vezmu celé na starost. Peníze roztočíme, necháme je pracovat za nás. Vytvoříme pasivní příjem…“
Opatrně jsem odložila šálek na podšálek. Cinknutí porcelánu zaznělo v tichu až příliš ostře a Petra Kolářová sebou nepatrně trhla.
„Tomáši, myslíš diverzifikaci jako loni, když jsi skoupil tu várku prošlých masážních podložek do aut, protože to měla být ‘životní trefa’? A pak jsme je půl roku nabízeli na internetu skoro zadarmo, jen abychom se jich zbavili?“ zeptala jsem se vlídně.
Tomáš ztuhl. Ruka, která před okamžikem nonšalantně otáčela sklenicí, ucukla a kapka červeného vína dopadla přímo na sněhobílou klopu jeho „manažerského“ saka. Hbitě popadl ubrousek a začal skvrnu drhnout, čímž ji jen rozmazal do větší mapy. V tu chvíli připomínal nafukovací atrakci, ze které náhle uniká vzduch.
„To byl promyšlený průzkum trhu!“ vyhrkl, přičemž jeho sametový tón vzal za své.
„Samozřejmě, průzkum,“ přikývla jsem. „Jano Tesařová, obdivuji, s jakou rozhodností jste naložila s bytem po tetě. Jen drobnost – podle § 709 občanského zákoníku je majetek nabytý dědictvím výlučným vlastnictvím toho z manželů, kdo jej získal. Nespadá do společného jmění a při případném rozvodu se nedělí.“
Nad stolem se rozhostilo hutné ticho. Josef Urban spokojeně zamručel; zákony měl rád, zvlášť když mu umožňovaly zůstat stranou a nemuset se k ničemu vyjadřovat.
„Jano Navrátilová! Co to má znamenat? Jaký rozvod?“ rozhodila rukama Jana Tesařová, tváře jí zrudly. „Proč taháš paragrafy do rodiny? Jsme přece jedna domácnost! Všechno je společné! Tomáš nosí výplatu domů, stará se o tebe, zatímco si jen přehrabuješ své papíry!“
Pracuji jako hlavní účetní. Můj plat je přibližně trojnásobný oproti Tomášovu, ale v rodinné legendě jsem byla chudinka, kterou jejich vznešený rod velkoryse přijal pod svá křídla. Nikdy jsem ten mýtus nerozporovala. Bavilo mě sledovat, jak si manžel z mých odměn pořizuje luxusní hodinky a doma pak vypráví o svých „výnosných obchodech“.
„Právě!“ ozvala se Petra Kolářová a naklonila se dopředu, připravená přiložit do ohně.