Na stole ležel potištěný papír.
„Co to má být?“ zeptala se Zuzana a přimhouřila oči.
„Vyúčtování. Tři noci, sedm osob. Třicet tisíc korun.“
Zuzana list převzala a pročítala ho pomalu, jako by doufala, že se částka před očima sama přepíše na přijatelnější číslo.
„To myslíš vážně.“
„Naprosto.“
„Kateřino…“ Její tón se změnil. Už to nebyl ten uhlazený hlas pro cizí lidi, ale rodinný, naléhavý. „Jsme příbuzní. Rodina. Víš přece, co to znamená.“
„Vím. A právě proto jsem hned první večer řekla, kolik pobyt stojí.“
„Ty jsi nás nevarovala, ty jsi nám to prostě oznámila jako hotovou věc!“
„Stejně jako ty jsi mi oznámila, že přijedete. V tomhle jsme si kvit.“
Zuzana prudce vstala. Teď už mluvila bez přetvářky.
„Nezaplatíme ani korunu. Tohle je absurdní. Dnes odjedeme. A věř mi, že tě ještě bude mrzet, jak ses k vlastní rodině zachovala.“
Kateřina jen přikývla a vzala telefon do ruky.
Michal Bednář dorazil asi za čtyřicet minut. Opálený, s deskami pod paží, v tričku místního jachtařského klubu. Ve tváři měl výraz člověka, kterému už dochází trpělivost s cizí lehkomyslností.
„Dobrý den,“ pronesl suše, když vstoupil dovnitř a přelétl hosty krátkým pohledem bez náznaku vstřícnosti. „Jsem majitel bytu. Nájemní smlouvu mám uzavřenou s těmito dvěma.“ Kývl směrem ke Kateřině a Pavlovi Řezníkovi. „Vaše jména v ní nefigurují. Souhlas s vaším pobytem jsem nedal. Úhrada za tři noci zatím neproběhla. Prosím o vyklizení bytu do jedné hodiny.“
„Promiňte, ale tohle je přece—“ začala Zuzana.
„Tohle je užívání nemovitosti bez smlouvy a bez zaplacení,“ přerušil ji Michal klidně, bez zájmu o další diskusi. „Martine,“ obrátila se Zuzana na manžela.
Martin Blažek pohlédl na Michala, potom na svou ženu. Nakonec bez jediného slova vstal a začal balit.
Odjezd se vlekl. Dana Tesařová seděla na kufru a pravidelně, téměř minutově, si povzdechla. Jakub Smutný mlčky otevřel aplikaci a rezervoval hotel tři ulice odsud — podle ceny zjevně ne ten nejlevnější. Děti se ještě dvakrát zeptaly, jestli by přece jen nemohly na pláž.
Když poslední taška zmizela za prahem, Zuzana se zastavila ve dveřích. Zadívala se na Kateřinu pohledem, v němž se už nedalo rozpoznat, kde končí uraženost a kde začíná vztek nad tím, že její plán jednoduše nevyšel.