Na studený beton, jen v tričku. A to jen proto, že mu nechutnala polévka. Jste vůbec při smyslech?
— To si ke mně nedovoluj! — vyjela tchyně a celá se napřímila. — Jsem ve vlastním bytě! Jsem jeho babička a mám právo chtít úctu. Mě takhle taky vychovávali a podívej, vyrostl ze mě slušný člověk.
— Výsledek vidím, — Jana Krejčíová kývla k Davidovi, který se pořád třásl. — Odteď sebou cukne pokaždé, když uslyší slovo babička. A tímhle vaše „výchova“ skončila. Naposledy.
Sáhla po telefonu. Marie Malířová jen zkřivila ústa, jako by říkala: klidně si volej, Pavel Kolář je stejně můj syn. Pět let byla Jana v téhle rodině jen jakýmsi doplňkem k vnukovi. Tchyně ji poučovala, jak má vařit, prát, uklízet, dokonce i jak mluvit. Manžel nad tím mával rukou: „Máma to myslí dobře.“ Jana mlčela a polykala hořkost. Jenže tentokrát nešlo o ni. Tentokrát šlo o její dítě.
Ozvalo se vyzvánění. Pak se ve sluchátku objevil Pavlův hlas, přehlušovaný rámusem z autoservisu.
— Jani, teď nemůžu, mám zákazníka…
— Pavle. Tvoje matka posadila Davida na schody bez bundy. Seděl na betonu a brečel. Kvůli polévce. Jestli tu do patnácti minut nebudeš, sbalím věci a se synem odcházím navždycky. Rozhodni se.
Mluvila dost nahlas, aby tchyně slyšela každou slabiku. Marii Malířové se protáhl obličej a popelavě zešedl. Prsty se jí křečovitě sevřely kolem zárubně.
— Co to vyvádíš? — zasyčela. — On tě vyhodí!
Pavlův hlas ve sluchátku najednou ztvrdl a zněl úplně cize.
— Cože? Na chodbě? Jedu. Hned. A neopovažuj se odejít.
Jana hovor ukončila. Dlouze se na tchyni podívala, bez triumfu, ale také beze stopy strachu. Potom odvedla Davida do pokoje, zabalila ho do deky a přinesla mu teplé mléko. Sedla si vedle něj, hladila ho po vlasech a tiše mu vyprávěla o sousedovic kocourovi. Chlapec se konečně přestal klepat, jen popotahoval nosem a po očku sledoval dveře.
Za deset minut třískly vchodové dveře. Pavel Kolář vpadl dovnitř v pracovní bundě nasáklé olejem, oči měl divoké vzteky. Vběhl do dětského pokoje, spatřil syna zachumlaného v dece a Janu s očima zarudlýma od pláče. Pak se prudce otočil k matce.