Na límečku manželovy košile ulpěla vůně cizího parfému — sladká až protivná, s vanilkou a levným pižmem. Takhle moje parfémy nevoní. Od třicítky nic přeslazeného nepoužívám.
Stála jsem v koupelně, svírala tu košili v rukou a nebrečela. Počítala jsem. Ze zvyku, profesně. Hlavní účetní s dvacetiletou praxí umí počítat rychle, přesně a potichu.
Petru Mlynářovi bylo pětačtyřicet. Mně dvaačtyřicet. Manželé jsme byli osmnáct let. Naší dceři Nele Rychlýové bylo šestnáct. Společnou firmu, s.r.o. „StavMontáž-Plus“, jsme vedli dvanáctým rokem. Já jako zakladatelka vlastnila padesát procent. On také padesát. Jednatelem byl on. Hlavní účetní já.
A teď se v jeho životě objevila vanilka.
Košili jsem hodila do pračky, přisypala prášek a zmáčkla start. Potom jsem odešla do kuchyně, uvařila si čaj a začala přemýšlet.
První tři týdny jsem jen mlčky sledovala. Petr Mlynář se začal vracet pozdě. Najednou měl „stavby za Prahou“. Objevil se nový pánský parfém, drahý, jaký dřív odmítal. Zaplatil si fitness. Koupil si světle modrou košili — barvu, kterou nesnáším a o které to moc dobře věděl.
Neřekla jsem ani slovo. Vařila jsem polévku. Kontrolovala Nele úkoly. Dokončovala čtvrtletní výkaz.
A večer jsem otevírala účetní program a beze spěchu procházela pohyby na firemních účtech.
Zajímavé bylo tohle: za posledního půl roku uzavřel Petr Mlynář tři smlouvy s jakousi poradenskou společností „Astra-Consult“. Platby za „marketingové služby“ odcházely pravidelně, každý měsíc. Celkem osm set tisíc korun. Zakladatelkou „Astra-Consult“ byla Tereza Vysokýová, narozená roku 1997.
Našla jsem ji na sociálních sítích téměř okamžitě. Blondýna. Rty. Řasy. Maledivy. Dubaj. A za poslední měsíc šest příspěvků s označením restaurací, ve kterých se můj muž údajně zdržoval kvůli stavbám.
Udělala jsem snímky obrazovky. Vytiskla smlouvy. Připravila výpisy. Všechno jsem uložila do šedé složky. A dál jsem doma vařila polévku.
Bod, odkud už nebylo návratu, přišel v úterý večer. Nela Rychlýová odjela na olympiádu do Olomouce. Petr Mlynář byl „na stavbě“. A pak někdo zazvonil.
Za dveřmi stála ona. Tereza. V bílé bundě z umělé kožešiny, s dokonalou manikúrou a průhlednými deskami v ruce.
„Vy jste Petra Kovářová?“ zeptala se. Bez jediného pozdravu.