„Andrea, já tomu nějak nerozumím. Jaký další dědic by vůbec mohl být na Liborův byt, když kromě nás dvou přece nikoho jiného neměl?“ – Jana se zadívala na fotku, kde byli všichni tři u jezera za městem.
Máma, táta a ona… Ach, jak krásné to tehdy bylo.
Vždyť ještě nedávno ji ani nenapadlo, že by Libor už nemusel být mezi nimi – a teď najednou, během jediné chvíle, byl pryč. Byl v práci, předtím si spolu plánovali víkend, ale uvolnil se mu trombus a bylo po všem, úplně po všem…
„A vůbec, Andrea, nechci teď mluvit o bytě a nějakém dědictví. Vždyť jsme Libora teprve pohřbili! A odkud se vlastně ten člověk vzal? Kdo to vůbec je?“ – Jana opět v slzách; byla tak zvyklá, že její milovaný táta byl vždy nablízku!
S ním bylo všechno snadné a bezpečné, a teď zůstaly s maminkou samy.
Jana se podívala na Andreu a otřela si slzy.
Libor by neschvaloval, že takhle podléhá zoufalství – teď je přece jedinou oporou pro Andreu. Andrea vypadala vždycky mladistvě, ale teď najednou zestárla – svěšená ramena, třesoucí se rty, koutky úst svěšené dolů. A v očích měla strnulou bolest a němou otázku: proč se něco takového stalo právě nám?
„Kdo to je? Jano, nevšimla sis na Liborově pohřbu toho mladého muže, co stál opodál, stranou od všech?“
„No jo, říkala jsem si, že ho neznám, myslela jsem, že je z tátovy práce, proč? To byl on? Kdo to je, Andrea? Něco přede mnou tajíš?“
Andrea si těžce povzdechla. „Jani, s Liborem jsme se o tom dozvěděli, když ti bylo pět. Byla jsi tehdy ještě malá. Chtěli jsme ti to říct později… ale Libor k tomu nikdy nesebral odvahu. Bál se, že by tím zničil naše rodinné štěstí, nevěděl, jak zareaguješ. Vždyť ty jsi pro něj byla vždycky ta jediná a nejmilovanější Maruško…“
„Mami, děsíš mě. Libor tě podvedl? To není možné! Nezamlčuj nic, radši mi rovnou řekni pravdu, když už jsi začala,“ přerušila ji Jana. „Jinak těma svýma řečmi o úvodu ve mně opravdu zničíš víru ve vaši lásku a naši krásnou rodinu!“
„Odpusť, máš pravdu. Libor mě nepodvedl. Jenže… tohle byla jeho první manželka. Předtím, než si vzal mě, byl ženatý se svou spolužačkou Evou. Vzali se hned po škole. Její rodiče sice byli proti, ale oni si chtěli něco dokázat. První zamilovanost ale rychle vyprchala. Eva byla rozmazlovaná, zvyklá, že dostane všechno, na co jen pomyslí. A Libor jí tehdy takový život nedokázal zajistit.“