Lenka ležela nehybně, dýchala klidně, dokonce si přikryla oči dlaní, jako by ji rušilo světlo noční lampičky. Jakub seděl na kraji postele, telefon těsně u ucha, hlas tichý, ale zřetelný.
„Mami, vždyť říkám, že spí. Kontroloval jsem to třikrát, nevzbudí se.“
Pauza, pak spěšně:
„Na tom přece nezáleží! Zítra ráno jdeš k bankomatu a vybereš všechno najednou. Jednou operací, rozumíš? Celé, aby to nestihla nijak zařídit.“
Lenka cítila, jak se jí pod peřinou svírají prsty v pěst. Před čtyřmi lety si Jakuba vzala, protože působil spolehlivě. Nekřičel, pracoval jako manažer, nosil květiny.
A měl také matku, která si Lenku už při prvním setkání přeměřovala jako zboží na trhu. Pořád začínala řeči o tom, že rodina si má pomáhat, že peníze se nemají schovávat, ale investovat. Lenka přikyvovala, mlčela, ale peníze z prodeje strýcova bytu držela stranou. A udělala dobře.
„Čtyři–sedm–nula–tři, zapsala sis to?“ Jakub poslouchal a vydechl. „Šikovná. V devět ráno u bankomatu, bez svědků. Kartu mi hned vrátíš, dám ji zpátky dřív, než se probudí. Ani se to nedozví. Peníze pak rozdělíme, jak jsme se domluvili: tobě na rekonstrukci, mně na auto.“
Položil telefon, minutu poseděl a pak vstal. Přešel k její kabelce na židli, rozepnul zip a vytáhl peněženku. Lenka skrz pootevřené řasy viděla, jak vytáhl kartu, podržel ji proti světlu a zase všechno vrátil na místo. Lehl si vedle ní a za pět minut chrápal.
Lenka ale ležela s otevřenýma očima až do svítání.
V osm ráno řekla Jakubovi, že jde na poštu. Kývl, aniž by zvedl oči od telefonu. V půl deváté už Lenka seděla v bance naproti pracovnici s unaveným výrazem.
„Potřebuju změnit PIN a nastavit limit na všechny operace. A ještě otevřít doplňkovou kartu se starým kódem.“
Pracovnice zvedla oči, překvapeně, ale bez otázek.
„Jaký limit?“
„Jakákoli operace maximálně třicet tisíc korun.“
„A druhá karta na co?“
„Na nový účet, prázdný. Dejte tam tři koruny.“
Pracovnice mrkla a pak se nepatrně usmála. Zjevně se s podobnými situacemi setkává. Za patnáct minut Lenka vyšla se dvěma kartami: jedna s jejími penězi a novým kódem, druhá se třemi korunami a starým. Tu druhou položila do stejné kapsy kabelky, odkud ji manžel minule vzal.