— Marie, pokusila jste se vybrat cizí peníze cizí kartou. Tomu se říká krádež.
— Co ty o tom víš! Jakub říkal, že s tím souhlasíš! Že jsou to společné peníze!
— Jakub vám lhal. Ostatně jste oba věděli, co děláte.
— Zničila jsi rodinu! Můj syn je kvůli tobě na ulici!
— Váš syn kvůli vám okradl vlastní manželku. Na shledanou, Marie.
Lenka zavěsila telefon. Už nikdy nevolali.
Rozvod vyřídili za tři měsíce. Jakub se snažil domáhat rozdělení majetku, ale byt byl napsaný na Lenku ještě před svatbou a žádné společné úspory se nenašly. Soud proběhl rychle.
Jakub se nastěhoval k matce. Marie mu hned začala vyčítat, že si nedokázal udržet manželku s penězi, a teď ho bude muset živit. Sousedé si stěžovali na každodenní hádky. Po půl roce se tchyně rozhodla prodat dvoupokojový byt a koupit něco menšího, aby jí zbyly peníze. Jakub ji přemluvil, aby investovala do jeho podnikatelského projektu, sliboval zisk. Projekt zkrachoval za dva měsíce. Ze zbytku Marie koupila garsonku na okraji města, v domě bez výtahu. Jakub si pronajímal pokoj u známých a přežíval z příležitostných prací.
Lenka se o tom dozvěděla od společné známé, která potkala tchyni v poliklinice. Marie vypadala špatně, stěžovala si na syna, na život, na to, že jí nikdo nepomáhá. Lenka si ji vyslechla a už na to nemyslela.
Už uběhly skoro dva roky. Lenka seděla v kavárně, když se otevřely dveře a vešel Jakub. Zmačkaná bunda, tmavé kruhy pod očima, neostříhané vlasy. Uviděl ji, ztuhl a pak zamířil rovnou ke stolku.
— Lenko, poslouchej, je mi to strašně trapné, ale potřebuju tvoji pomoc, — hlas měl tichý, skoro prosebný. — Teď jsem na tom s penězi opravdu špatně, máma taky. Nemohla bys mi půjčit? Vrátím to, přísahám.
Lenka se na něj dlouze podívala, pak se napila vody.
— Jakube, peníze nepůjčuji. To je moje pravidlo. Vždyť si to pamatuješ.
Stál tam s otevřenými ústy, chtěl něco říct, ale nenašel slova. Otočil se a odešel ke dveřím.
Lenka dopila vodu, zaplatila a vyšla ven. Šla večerním městem kolem osvětlených výloh a přemýšlela o tom, že štěstí není v počtu nul na účtu. Je v tom nebát se usínat vedle někoho. Nekontrolovat, jestli je kabelka na místě. Nenaslouchat v noci krokům.