Když se vrátila domů, Jakub pořád seděl na gauči s notebookem. Lenka prošla do kuchyně, krájela zeleninu na oběd a čekala. Zítra se Marie pokusí vybrat peníze. A pak začne to nejzajímavější.
Ráno v půl desáté zazvonil telefon.
— Lenko, tady bezpečnostní oddělení banky. Máte pokus o výběr vysoké částky, operace byla zablokována kvůli překročení limitu.
— Víte o této transakci?
— Ano, vím. Je to moje tchyně. Oznámení podávat nebudu.
— Rozumím. Incident zaznamenáme, kdyby cokoli, zavolejte.
Lenka položila telefon. Jakub seděl v kuchyni s chlebíčkem v ruce, ani nezvedl oči, když vešla.
— Tvoje matka se právě pokusila vybrat moje peníze, — řekla Lenka klidně, bez křiku. — Kartu jsi jí dal předevčírem v noci, PIN jsi nadiktoval po telefonu. Všechno jsem slyšela, Jakube.
Ztuhl s chlebíčkem v ruce, pomalu ho položil na talíř.
— O čem to mluvíš?
— Nech toho. Čtyři–sedm–nula–tři, pamatuješ? Jenže karta, kterou jsi ukradl, měla na sobě tři koruny. Vyměnila jsem je předem.
Jakub zbledl, pak se pokusil usmát, ale vyšlo to křivě.
— Lenko, no tak, co blázníš? Máma prosila, peníze opravdu potřebovala. Myslel jsem, že si toho nevšimneš, pak bychom je vrátili…
— Myslel sis, že si nevšimnu, že mi zmizely všechny moje peníze? Vážně?
— No, vraceli bychom to postupně! Jsme přece rodina, měli bychom si pomáhat!
Lenka udělala krok blíž a podívala se na něj tak, že odvrátil zrak.
— Plánoval jsi ukrást moje peníze. Ne poprosit, ne probrat to, ale ukrást. V noci. Zatímco spím. S pomocí své matky.
— Jaképak zločiny, jsme přece manželé!
— Ne, Jakube. Ty peníze jsem dostala před svatbou, jsou moje. A ty jsi to moc dobře věděl. Sbal si věci, dneska se odstěhuješ.
Vyskočil, začal mluvit hlasitěji o tom, že je lakomá, že toho pro ni tolik udělal, že mu něco dluží. Lenka stála mlčky, dokud se nevyčerpal. Pak prostě zopakovala:
— Sbal si věci. Dneska.
Jakub odešel za dvě hodiny s narychlo nacpanou taškou a výrazem uraženého člověka. Práskl dveřmi, nerozloučil se.
Za tři dny zavolala sama Marie. Hlas se jí třásl vzteky.
— Co si to dovoluješ?! Dostala jsi nás do průšvihu! Málem mě tam zadržela ochranka, hodinu jsem vysvětlovala, že je to nedorozumění!
— Marie, pokusila jste se vybrat cizí peníze cizí kartou.