Marie si sbalila ty nejnutnější věci a zamířila ke dveřím. U prahu ji zastavil hlas Heleny:
— Dobře si to rozmysli, snacho! Bez nás nejsi nikdo! Obyčejná holka z provincie, která měla štěstí, že se vdala za mého syna!
Marie se otočila.
— Víte, Heleno, máte pravdu! Opravdu jsem měla štěstí! Měla jsem štěstí, že jsem viděla pravou tvář vaší rodiny dřív, než bylo pozdě!
Vyšla z bytu a nechala za sebou ohromeného manžela i tchyni.
Rodiče Marie bydleli ve stejném městě, ale v jiné čtvrti. Otec otevřel dveře a když uviděl uplakanou tvář své dcery, beze slova ji objal.
— Co se stalo, sluníčko?
Marie všechno vyprávěla — o plné moci, o podvodu, o manželově reakci. Matka poslouchala a kroutila hlavou, zatímco otcův výraz s každou větou temněl.
— Darebáci! — vyrazil ze sebe, což se stávalo jen výjimečně. — Jak si to mohli dovolit!
— Tati, co mám dělat? — Marie si utřela slzy. — Byt je napsaný na nás oba a teď jeho matka může kontrolovat všechny operace!
— Zaprvé je potřeba poradit se s právníkem! — řekla matka. — Mám známou, je to výborná specialistka na rodinné právo!
— A zadruhé, — dodal otec, — je nutné tu plnou moc pořádně prostudovat! Pokud je vystavená s chybami, dá se napadnout!
Druhý den se Marie setkala s právničkou Markétou, matčinou přítelkyní. Zkušená žena si dokument pozorně prohlédla a usmála se.
— Marie, mám pro vás dobré zprávy! Tahle plná moc je neplatná!
— Proč? — zeptala se Marie s nadějí.
— Zaprvé, plná moc k nakládání s nemovitostí musí být notářsky ověřená! Tahle je jen v obyčejné písemné formě. A zadruhé, i kdyby ověřená byla, tchyně nemůže nakládat s vaším podílem bez vašeho výslovného souhlasu!
— Takže jen blafovali?
— Přesně tak! Navíc samotný fakt, že vás při podpisu dokumentu uvedli v omyl, je podvod! Můžete podat trestní oznámení!
Marie se zamyslela. Na jednu stranu chtěla podvodníky potrestat. Na druhou stranu to byl otec jejích budoucích dětí. Nebo už ani ne budoucích?
— A co byt? — zeptala se. — Je přece napsaný na dva!
— Je několik možností! — Markéta vytáhla zápisník. — První je rozvod a rozdělení majetku! Vzhledem k tomu, že většinu peněz jste vložila vy, může vám soud přiznat větší podíl. Druhá možnost je vykoupení manželova podílu. Třetí — prodej bytu a rozdělení peněz!
Marie přikývla. Bylo třeba se rozhodnout.
Večer zavolal Petr.
— Marie, přestaň se urážet! Vrať se domů!
— To už není můj domov! — odpověděla klidně.
— Neříkej hlouposti! Jsme přece rodina!
— Rodina se nestaví na lžích, Petře!
— Proč se pořád upínáš k té plné moci! — vybuchl podrážděně. — Roztrháme ji a bude klid!
— Nejde o papír! — vysvětlila Marie. — Jde o důvěru! Zradil jsi mě, Petře! Postavil ses na stranu své matky!
— Je to moje matka!
— A já jsem tvoje manželka! Nebo už bývalá!
— Ty se chceš rozvést? — v jeho hlase se objevila úzkost.
— Chci žít s člověkem, který si mě váží! Který mě neklame! Který nedovolí své matce manipulovat našimi životy!
— Marie, pojďme se sejít a promluvit si!
— Dobře! Zítra v kavárně na Sadové! Ve tři hodiny!
Druhý den přišla Marie do kavárny se složkou dokumentů. Petr už na ni čekal a k jejímu překvapení byl sám, bez matky.
— Děkuju, že jsi přišla! — pokusil se ji vzít za ruku, ale Marie se odtáhla.
— Přišla jsem mluvit o rozvodu!
— Marie, proč tak radikálně? Vždyť to můžeme všechno napravit!
— Co přesně? Vrátit důvěru? Vymazat paměť na zradu?
— Nechtěl jsem tě podvést! — Petr vypadal upřímně zdrceně. — Jen maminka naléhala, říkala, že je to pro naše dobro!
— Petře, je ti dvaatřicet let! — připomněla mu Marie. — Jsi dospělý muž! Proč za tebe tvoje matka pořád rozhoduje?
— Ona nerozhoduje! Ona radí!
— Manipuluje! A ty jí to dovoluješ!
Petr chvíli mlčel, pak řekl:
— Dobře, promluvím si s ní! Požádám ji, aby se už nepletla!
— To už jsi říkal! Mnohokrát! A co se změnilo?
— Tentokrát to bude jiné!
Marie zavrtěla hlavou a vytáhla ze složky dokument.
— Tohle je návrh na rozvod! A žaloba o rozdělení majetku!
Petr zbledl.
— To myslíš vážně?
— Naprosto! Konzultovala jsem to s právníkem! Vzhledem k tomu, že byt byl koupen převážně z mých peněz, můžu si nárokovat větší podíl!