„Pronajala jsem si byt. Za dva týdny se stěhuju.“
„To si děláš legraci.“
„Ne.“
„Vždyť jsi pořád seděla doma. Kam bys chodila?“
Jana zaslechla cinknutí klíčů v předsíni přesně v devět večer. Dveře se s lehkým skřípnutím otevřely a Petr vešel do bytu, už si rozepínal kabát. Stála u sporáku, dřevěnou lžící míchala polévku a koutkem oka sledovala, jak si rychle, beze slov zul boty, hodil rukavice na komodu a prošel do pokoje.
„Mám hlad,“ oznámil stručně a rozsvítil v obýváku.
Nebyla to otázka ani prosba. Pouhé konstatování.
Jana prostřela stůl v obvyklé, mechanické posloupnosti: hluboký talíř, příbory, ubrousek. Kdysi se na tenhle rituál dívala s vřelostí, snažila se přidat útulnost, ale teď byly její pohyby prázdné. Petr si sedl ke stolu, aniž by na ni čekal, a hlučně se napil polévky.
„Trochu slané,“ utrousil a natáhl se po chlebu.
Jana nic neřekla. Už dávno se přestala obhajovat.
O pár minut později, když už skoro dojedl, zazvonil telefon. Petr se podíval na displej a zamračil se, ale hovor přijal.
„Jo… No, rozmyslím si to… Nevím, možná se stavím.“
Mluvil suše, krátce, ale Jana si všimla, jak se v jeho hlase objevila jakási ledabylá lehkost. Skoro se usmíval.
„Aha, dobře.“
Telefon se vrátil na stůl a Petr se znovu pustil do jídla.
„Něco naléhavého?“ zeptala se Jana ledabyle, spíš ze zdvořilosti než ze zájmu.
„Ale kdepak, práce.“
Věděla, že to není pravda. Jeho hlas byl jiný.
Jana nic neřekla, jen vstala, vzala ze stolu prázdný talíř a odešla do ložnice.
V pokoji byla tma, jen tlumená stolní lampička vrhala na komodu žluté skvrny světla. Jana otevřela skříň, vysunula zásuvku a vytáhla malý sešit. Kdysi v něm byly poznámky s recepty, nápady na útulný domov. Psala si tam své plány. Zatím nenápadné, skoro dětské.
Kurzy designu. Najít dobré, s projekty.
Petr ještě nevěděl, že se přihlásila.
Jana si povzdechla a podívala se na postel. Jeho polovina byla dokonale ustlaná — tak, jak to dělala každé ráno, protože on si takových věcí nikdy nevšímal. Až se vrátí, možná už bude spát.
Sešit zavřela, schovala zpátky do zásuvky a zavřela oči.
Ráno probíhalo jako obvykle. Petr seděl u stolu a žvýkal chleba s máslem. Jana před něj postavila hrnek s vodou.