– Chceš, abych ti něco přivezla?
– Ne, léky mám. A na jídlo se zatím ani nemůžu dívat.
– Dobře, hodně pij a odpočívej. Uvidíme se, až ti bude líp. Kdyby cokoli – napiš, přijedu kdykoli, ano?
– Děkuju, jsi nejlepší.
Lucie hovor ukončila a povzdechla si. Naklonila se k řidiči a řekla:
– Promiňte, plány se změnily. Můžete mě odvézt zpátky?
Muž se ušklíbl, nejspíš jejich rozhovor slyšel. Přikývl a otočil auto.
Lucie vystoupila u brány a vešla otevřenou brankou. Zamračila se.
„Kolikrát jsem je prosila, aby branku zavírali, ale je to jako házet hrách na zeď…“
Lucie potichu došla k domu. Už začínala otevírat dveře, když zpoza rohu uslyšela hlasy hostů.
– Podívej, miláčku, tady by se skvěle vyjímala pergola. A ještě bychom mohli postavit houpačky pro Lukáše. Bude pořád na čerstvém vzduchu, a to je pro dítě tak zdravé… – zasnila se Lenka.
– Máš pravdu. A ještě bychom mohli přistavět samostatný vchod a udělat si vlastní kuchyň, abychom se s tou Lucií nemuseli zbytečně potkávat. Jé, jak se nám bude s tebou krásně žít, Lenko, – rozvíjel velkolepé plány i Jiří.
Jenže Lucii do smíchu nebylo. Nechápala, kdy přesně si ti takzvaní hosté usmysleli, že si mohou ukrojit část jejího domu. Vypadalo to, že ji čeká vážný rozhovor s manželem Vítem.
Vešla do domu a začala se věnovat svým věcem. Otevřela okno směřující k místu, kde seděli Vítovi příbuzní. Počkala, až manžel vstoupí do pokoje, a nahlas mu řekla:
– Víto, co se tady vůbec děje?
– O čem mluvíš, drahá? – zeptal se manžel nechápavě.
– O tvých příbuzných! Chystají se vůbec odjet? Už jsem unavená z toho, že je krmím, obsluhuji a bavím. Přijeli na návštěvu, tak už by měli vědět, kdy odejít! Chci v téhle sezóně vidět své vlastní příbuzné, takže ať se ti tvoji sbalí a vypadnou z mého domu! – protáhla skoro hystericky.
Rozhovory za oknem utichly. A i Vít na ni zíral s doširoka otevřenýma očima.
– Lucinko, tiše, vždyť tě uslyší!
– A co má být? Jsem ve svém domě. Jestli tví příbuzní nechápou, že tu už dávno nejsou vítaní, je to jejich problém. Jsou tady už skoro měsíc!
– Ty jsi je vůbec čekal?