Opravdu jste je vůbec čekal? Nebo přijeli sami, bez pozvání? – zatlačila Lucie.
Vít nevěděl, co říct. Lucie velmi dobře chápala, že udeřila na bolavé místo.
Jeho sestra Lenka se svou rodinou se objevila bez pozvání. A Vít jí prostě nedokázal říct ne.
„Dobře, nebudeme se hádat. Ale do konce týdne tu nesmějí být. Jasné? Vyžeň svou rodinu, jak chceš. Jestli to nezvládneš, pustím se do toho já!“ – zazněly výhrůžky.
Vít dobře věděl, že Lucie se umí hádat. Ne nadarmo začínala svou kariéru jako prodavačka na trhu. Teď byla Lucie úspěšnou podnikatelkou s řetězcem obchodů. Ale zkušenosti nabyté v mládí nikam nezmizely.
Manžel ještě chtěl něco říct, ale vtom se do pokoje vřítila Lenka s Jiřím. Lenka držela v ruce telefon.
„Mami, maminko! Ona nás chce vyhodit! Kam máme jít, byt už je prodaný! A my jsme s dítětem! Mami, řekni jí to!“ ječela Lenka.
Lucie se ušklíbla, její plán vyšel. Vítova rodina všechno slyšela. Lenka zapnula hlasitý odposlech. Pokojem se rozezněl zesílený hlas Jany, tchyně.
„Lucie, proč vyhazuješ mou dceru na ulici?“ pronesla žena nespokojeně.
Lucie unaveně povzdechla. Tenhle koncert ji už začínal pořádně unavovat.
„Vaše dcera přijela do mého domu bez pozvání. Strávila tu měsíc, ani korunu nezaplatila, dokonce ani za jídlo. Ale to jí bylo málo. Teď si vaše dceruška chce ukousnout část mého domu a usadit se tady,“ vychrlila Lucie.
Lenka zbledla, nepočítala s tím, že se její plány tak rychle provalí.
Vít se na sestru překvapeně podíval.
„Je to pravda?“
Lenka ale nestihla odpovědět, zasáhla tchyně.
„A co má být? Máš obrovský dům i pozemek! Je ti líto trochu místa pro Lenku a její rodinu? Na co ti je tolik metrů?“
Lucie se ušklíbla, drzost těch lidí překračovala všechny meze.
„Na svůj dům jsem si vydělala sama. A vaši dceru živit nehodlám. Ať si sbalí svých pár švestek a odjede!“
„Víťo, co tam stojíš a mlčíš jako trouba?“ obrátila se tchyně k synovi. „Udělej aspoň něco! Tvoje sestra zůstane bez střechy nad hlavou.“