Kateřina si při sňatku s Martinem, jak se říká, pečlivě zvážila všechna rizika. Velmi dobře věděla, že její vyvolený byl v minulosti ženatý a z prvního manželství má syna.
O důvodech svého rozvodu se Martin nerad rozpovídával. Řekl jen, že si s manželkou povahově nesedli.
„Víš, Kateřino, já jsem si manželství představoval trochu jinak. Nějak jsem si myslel, že by se manželé měli navzájem podporovat, být si oporou. Nám s Martou to prostě nevyšlo…“
Kateřina se mu do duše nehrnula, protože sama teprve nedávno odešla z toxického vztahu a také neměla potřebu se v tom rýpat.
Martin si hned po rozvodu koupil dvoupokojový byt. Právě kvůli tomuto bytu Marta, jeho bývalá manželka, opakovaně vyvolávala hrozné skandály.
Do telefonu křičela:
„To sis to schválně načasoval?! Úmyslně sis po rozvodu koupil byt, abys se se mnou nemusel dělit!
Pamatuj si, Martine — neokradl jsi mě, ale vlastního syna!“
Po svatbě se Kateřina nastěhovala k manželovi. Společně s Martinem dělala rekonstrukci a investovala do bydlení i své peníze.
Mezi Martinem a Kateřinou v tomhle ohledu nikdy nebyly žádné spory — vedli společný rozpočet a do rodiny přispívali rovným dílem.
Kateřina nikdy nic nenamítala proti finanční pomoci dítěti z prvního manželství. Velmi dobře chápala, že výživné je manželova povinnost.
Nové rodině působila obrovské potíže Marta. Martinovi trvalo tři roky, než konflikt s bývalou manželkou urovnal.
Když se Marta dozvěděla o jeho sňatku, z nějakého důvodu ji to rozzuřilo — dlouho a úporně škodila, manipulovala dítětem a zakazovala Martinovi vídat syna.
Bývalému manželovi říkala do očí:
„Takže ty sis zařídil osobní život, oženil ses, pořídil vlastní bydlení? A já jsem jako horší?“
„A kdo ti brání, Marto? Vdej se, zařiď si svůj život. Já snad něco namítám?“
„Jenže svobodní nezadaní muži se moc nehrnou do manželství s rozvedenou ženskou, navíc s dítětem! Možná by sis Pavla vzal k sobě? Ať u tebe chvíli bydlí, než se dám dohromady.“
Marta počítala s jednoduchou věcí — byla si jistá, že nová Martinova manželka přestěhování Pavla k nim, i kdyby jen dočasné, přijme „na bodáky“.
Jenže Kateřina si dokázala s třináctiletým dospívajícím klukem rychle najít společnou řeč.
Pavlovi se nová otcova rodina líbila — Kateřina ho na rozdíl od matky nepeskovala, nekázala mu a nezakazovala mu vídat se s kamarády.
Když Marta pochopila, že její „geniální“ plán se s rachotem zhroutil, okamžitě si syna vzala zpátky.
Pavel se dokonce ani nechtěl vracet — matka ho tahala domů se skandálem.
Definitivně se Marta uklidnila teprve tehdy, když se sama vdala.