«Už se nevrátím» — pronesla pevně, ukončila hovor a zablokovala mu číslo

Je to sobecké, ponižující a nesmiřitelné.
Příběhy

Z kuchyně odešla rázným krokem a dveře za sebou zavřela tak tiše, až to bodlo víc než prásknutím. Kafe zůstalo netknuté, sotva se převlékla, popadla kabelku a bez ohlédnutí vyrazila do práce.

Jakmile se za Adélou zavřely vstupní dveře, Helena Bednářová sáhla po telefonu a vytočila synovo číslo.
„Daliborku… Dalibore,“ spustila třesoucím se hlasem sotva to vzal. „Ta tvoje žena… ona…“
Zbytek věty se rozplynul v hlasitém vzlykání.

„Mami, co se stalo?“ znejistěl Dalibor.

„Řekla mi, že pro ni nic neznamenám! Že mi s ničím pomáhat nebude,“ nadechla se a dramaticky pokračovala. „A ještě dodala, že když jsem tvoje matka, máš se o mě starat ty! Byla hrubá, křičela na mě a utekla do práce. Ani čaj mi nenabídla!“

„Adéla? To snad ne…“

„Ano, přesně ta tvoje Adélka,“ popotahovala. „Na oko andílek, ale doma řve jak saň. Kdybys to slyšel,“ hlasitě se vysmrkala. „Prosím tě, přijeď. Co tady mám sama dělat?“

„Mami, mám směnu v továrně, nemůžu to jen tak nechat. Výroba stojí na mně,“ omlouval se.

„Tak ji přinuť, ať přijede ona!“ zasténala. „Tebe by poslechla. Na mě si dovolí, já jsem jen bezmocná stará ženská.“

„Neboj se, hned jí zavolám. Lehni si a odpočiň si,“ uklidňoval ji Dalibor.

Sotva hovor ukončil, vytočil číslo své ženy.
„Proč jsi urazila moji mámu?“ vyjel na ni bez pozdravu.

„Já nikoho neurazila,“ bránila se Adéla.

„Tak proč mi volá v slzách? Měla jsi s ní zůstat, vzít ji po obchodech. A tys ji nechala samotnou!“

„A kde je psáno, že jsem měla?“

„Domluvili jsme se na tom.“

„Vy dva. Beze mě,“ podotkla ostře.

„Říkala ti to ráno, mohla sis vzít volno.“

„Víš přece, že mám rozpracovaný důležitý projekt. Teď ho musím dokončit.“

„Mohla jsi ho předat někomu jinému.“

„A honorář by si vzal taky někdo jiný, že?“ odsekla.

„Za týden by se nic nestalo.“

„To si myslíš ty.“

„Dost! Přestaň se hádat. Zavolej šéfovi, omluv se a jeď domů. Máma čeká,“ rozkázal a hovor ukončil.

Adéla zůstala stát s telefonem v ruce, když k ní u pracovního stolu přistoupila Simona Pavlíčeková.
„Co se děje? Vypadáš úplně zničeně,“ zeptala se starostlivě a Adéla si teprve teď uvědomila, jak moc se jí třesou ruce.

Pokračování článku

Zežita