Kristýna Petříčeková tiše zaklapla víko kufru a ještě jednou si pohledem zkontrolovala pečlivě poskládané oblečení. Vše bylo připravené, až nepříjemně definitivní.
— Jedou na pár dní za mámou, — pronesla všedním tónem, zatímco zapínala zip. — Zvládneš to tady beze mě?
Dalibor Malý se pohodlně rozvaloval v křesle. Odtrhl oči od telefonu a podíval se na ni těžkým, lepkavým pohledem, který v ní vyvolal neklid.
— Jasně že jo. Hlavně tam zase mámu netrap svými výlevy, jako minule. Nemá to teď lehké, tak si to pamatuj.
Kristýna předstírala, že poznámku neslyšela. Popadla kufr a zamířila ke dveřím.
— Jo a ještě něco, — ozval se za ní Dalibor. — Až dorazíš, ozvi se.
Jen lehce přikývla, aniž by se otočila.
Během cesty jí telefon tiše zavrněl. Automaticky sjela očima na displej. Vyskočila zpráva od manžela: „Dnes jsem sám doma. Doufám, že naše domluva platí.“
Zůstala stát jako přimrazená. Prsty si nervózně pohrávaly s popruhem kabelky. Na okamžik se zastavila, aby si v hlavě srovnala myšlenky. Pracovní záležitost? Omyl? Špatný kontakt?
— Ne, už dost, — vydechla tiše. Prudce se otočila a vytočila číslo.
— Dalibore, právě mi přišla zpráva… Můžeš mi vysvětlit, co to má znamenat?
Na druhém konci se ozval šum, jako by záměrně zdržoval odpověď.
— Ale to… to je práce. Nic neřeš, zlato. Všechno je v pohodě.
Jenže jeho hlas zněl zvláštně — příliš klidně, až křečovitě.
Kristýna se vrátila domů dřív, než plánovala. Sotva otevřela dveře, zaslechla dobře známý hlas. Miroslava Martinecová, její tchyně, mluvila svým obvyklým stylem — hlasitě, sebejistě a bez špetky pochybností.
— No jistě, Daliborku, udělal jsi správně, že jsi mě pozval. Vždyť tady je takový nepořádek… Podívej se jen na ta okna! Říkala jsem to hned — tvoje Kristýnka se k nim nikdy nedostane.
Kristýna vstoupila do předsíně. Na stole ležely krabice, každá pečlivě popsaná: „Kristýna. Osobní věci.“
— Co se tady děje? — ozvala se pevně a přejela místnost pohledem.
Miroslava Martinecová vstala z křesla s naprostým klidem, jako by šlo o samozřejmost.
— Kristýnko, přišla jsi akorát! Rozhodla jsem se ti trochu pomoct. Vyklidila jsem ložnici, měla jsi tam takový chaos. A mimochodem — okna jsi snad nemyla celé roky!
Kristýně se sevřely ruce v pěst, ale tchyně pokračovala s vítězoslavným výrazem:
— A vyzkoušela jsem metodu, kterou používá Julie Horáková! Víš, jak se ta okna lesknou? Stačí dvě lžíce čpavku do lavoru s vodou, houbička — a hotovo. Jako nová!
Kristýna mlčky sklopila zrak ke stolu. Stála tam drahá váza — přesně ta, kterou tak dlouho sháněla do své sbírky.
— A tohle? — zachvěl se jí hlas.
Miroslava se usmála.
— Dárek pro Dalibora. Není krásná?
Kristýna se otočila k manželovi, který vypadal, jako by nejraději zmizel.
— Dalibore, vysvětli mi, co se tady vlastně děje.
— Takže Miroslava Martinecová teď bydlí s námi? — snažila se mluvit klidně, ale hlas ji zradil.
Dalibor si bezmyšlenkovitě pohrával s vidličkou a odpověděl až po chvíli.
— Jen dočasně. Má zdravotní potíže. Potřebuje klid.
— Opravdu? — Kristýna přimhouřila oči. — A jaké potíže přesně?
Podíval se na ni podrážděně.
— Řekl jsem dočasně. Proč to pořád pitváš?
Sklopila pohled, ale pocit neupřímnosti ji neopouštěl.
Večer při uklízení zbytků večeře si všimla v koši šátku. Dámského, zjevně drahého, s jemným vzorem a cizí, luxusní vůní parfému, kterou neznala.
— Co je tohle? — vytáhla šátek, jako by právě odhalila důkaz zrady.
Dalibor se objevil ve dveřích kuchyně a opřel se o futro.
— Šátek? — pokrčil rameny. — Asi ho tu nechala máma. Nedělej z toho drama, Kristýnko.
Odpověď byla až příliš pohotová, příliš uhlazená.
Další ráno se domácnost definitivně podřídila novému režimu. Režimu Miroslavy Martinecové.
— Kristýnko, proč jsi přerovnala hrnce? Teď nejsou tam, kde mají být! — zahřměla z kuchyně. — Já tu měla systém. Takhle se to přece nedělá!
Kristýna potlačila podráždění, položila hrnek na stůl a klidně odpověděla:
— Miroslavo Martinecová, tohle je moje kuchyň. Potřebuji mít hrnce tam, kde na ně dosáhnu.
— Tvoje kuchyň? — zopakovala tchyně udiveně, jako by právě slyšela něco naprosto nepochopitelného, a významně se nadechla, připravená pokračovat dál.