Jednoho večera si Klára Krejčíová zavolala děti k sobě a bez okolků jim to oznámila:
„Děti, s tátou se rozvádíme.“
Tentokrát to nebyla planá hrozba ani další pokus. Manželství bylo oficiálně ukončeno, razítka padla a Patrik Vysoký se odstěhoval. Syn i dcera zůstali s matkou, tak si to Klára prosadila. Aby nepřišel o každodenní kontakt, pronajal si byt hned naproti přes ulici. Ráno je vozil do školy, o prázdninách je posílal k babičce a v létě s nimi vyrážel k moři do Rovinji.
Klára si mezitím připomněla, kým byla dřív. Schopná účetní, která rozumí číslům i lidem. Rozjela vlastní podnikání, získala první klienty a ponořila se do práce tak naplno, až ji to samotnou překvapilo.
„Tady byla moje chyba,“ uvědomila si. „Všechno jsem obětovala rodině. Teď, když jsou děti větší a bývalý manžel převzal část péče, konečně mám pocit, že znovu dýchám.“
Bydlení měli blízko sebe, děti přecházely z bytu do bytu, a pak to začalo.
„Mami, táta navrhuje, že bychom jeli všichni na piknik. Je tak krásně… prosííím!“
Jak tomu odolat? Nejdřív piknik, potom aquapark, následně týden u moře v Rovinji. Jednou Patrik zůstal přes noc. Pak znovu. A jednoho dne se zeptal:
„Kláro, má vůbec smysl, abych vyhazoval peníze za pronájem?“
Začali zase žít spolu. Dokonce se znovu vzali. Měli za sebou tolik zkoušek, že se zdálo, že spolu je to těžké, ale bez sebe snad ještě složitější.