Jenže klid dlouho nevydržel. Zase to prasklo. Po třech letech se do vztahu zakousla nespokojenost, výčitky nabraly na síle a dusno se nedalo dál přehlížet. Tentokrát odešla Klára. Práce se jí dařila, pořídila si vlastní byt, podala žádost o rozvod a zavřela za sebou dveře.
Děti fungovaly v režimu střídavé péče: čtrnáct dní u ní, čtrnáct dní u táty. Bývalí manželé se míjeli obloukem, nemluvili spolu, dělali, že ten druhý neexistuje. Několik měsíců si vyměňovali informace výhradně přes děti – „táta vzkazuje“ a „máma říkala“.
Pak přišly narozeniny Vavřince. Slavnostní stůl, balónky, svíčky… a Patrik dorazil s náručí růží. Byly pro Kláru. Upravený do posledního detailu, oblečený podle nejnovějších trendů, bez kapky alkoholu.
Nové líbánky byly kouzelnější než kdy dřív. Pozornost na sto procent, galantnost na osmdesátý level. Benátky!
„Jak jste si to představovali? Teď jsem přece nevěsta s výbavou,“ smála se Klára.
Patrik navrhl svatbu. Potřetí.
Jenže Klára tentokrát řekla ne. Došlo jí to definitivně: jako ženich je Patrik Vysoký okouzlující, ale v roli manžela naprosto nesnesitelný.
A vlastně v tom není sám. Takových je spousta. Není náhoda, že se říká: pravá láska není ta, která přežije roky odloučení, ale ta, která ustojí léta blízkosti.