— Co jsi to proboha provedla?! — ječela tchyně nepříčetným hlasem. — Za tři dny slavím jubileum! Jak se mám v tomhle stavu ukázat před hosty?
— Danieli Kratochvíle! Danieli, okamžitě pojď sem! Podívej se, co mi tvoje žena udělala! Zohyzdila mě! Co si teď s tím mám počít? Vyhoď ji odsud hned!
Veronika Moravecová odjakživa snila o dceři. Představovala si, jak jí bude zaplétat copánky, vybírat šatičky a kupovat drobnosti, které dělají dětský svět krásným.
Když se dozvěděla, že ona a Daniel Kratochvíl čekají holčičku, byla naplněná štěstím až po okraj. Pro dceru vybrali jméno Amálie Šindelářová. Narodila se s hustými, dlouhými černými vlásky.
Manželé se po porodu domluvili, že alespoň rok zůstanou bydlet u Danielovy matky.
Irena Zelenýová s tím vnitřně nesouhlasila, synovi to ale otevřeně nevyčítala. Měla strach z jeho prudké povahy a obávala se, že by se s ní mohl přestat stýkat úplně. Podobné situace už totiž zažili — hádky mezi matkou a synem kvůli Veronice se objevily už několikrát.
Irena Zelenýová byla celý život zvyklá rozhodovat a ve vedoucí pozici vyžadovala poslušnost. Stejně se snažila chovat i k snaše. Veronika se však odmítala podřizovat jen proto, že stojí v roli tchyně.
Nejtěžší období nastalo během těhotenství.
— Přestaň pořád jíst, — napomínala ji tchyně. — Nabereš klidně třicet kilo! Pak se jich budeš zbavovat několik let. Jak chceš s takovou váhou dál žít?
— Nějak si poradím, — odpovídala Veronika klidně. — Spousta žen po porodu při kojení rychle hubne. Třeba budu mít štěstí.
— Tomu nevěřím, — ušklíbla se Irena Zelenýová. — Viděla jsem tvé příbuzné, genetika ti zrovna nenahrává. Za pár měsíců se do formy nevrátíš. Měla bys myslet na postavu už teď.
— Mami, — vstoupil do sporu Daniel, — copak ti vadí, že Veronika jí?
— Nejde o jídlo, jde o tebe! — odsekla. — Jak chceš žít s tlustou ženou? Zamiloval ses do štíhlé a hezké, a pak…
— To jsou předsudky, — ohradil se Daniel. — Já budu Veroniku milovat v jakékoli podobě. Kilogramy navíc náš vztah nezničí.
— To se teď snadno říká, — uzavřela chladně tchyně. — Po porodu uvidíme, jak budeš mluvit.
Veronika by nejraději bydlela sama, ale zatím to nebylo možné. Ještě před těhotenstvím si s Danielem pořídili byt v novostavbě. Dům zatím nebyl zkolaudovaný, developer sliboval klíče během dvou až tří měsíců.
Byt navíc čekala kompletní rekonstrukce, takže na stěhování si museli nechat zajít chuť minimálně na další rok.
Když se Veronika po návratu z porodnice vrátila do bytu tchyně, sevřelo se jí srdce. Dětský koutek, který s láskou připravovala pro Amálii, byl k nepoznání změněný.
Irena Zelenýová jí to vysvětlila bez zaváhání:
— Na co jsou tyhle kresby na stěnách, navíc tak neumělé…