Daniel Pražák začal opatrně, skoro jako by našlapoval po tenkém ledě:
„Terezo, dneska jsem se úplnou náhodou potkal s mámou. Ptala se, jestli by mohla přijít na narozeniny Viktorie.“
„Nemůže,“ odsekla Tereza Bednářová, aniž by se k němu otočila.
„Prosím tě,“ zkusil to Daniel co nejklidnějším hlasem, „nemyslíš, že by bylo načase jí odpustit? Už jsou to dva roky.“
„Už?“ vybuchla Tereza. „Pro tebe možná. Pro mě jsou to pořád jen dva roky! Ani jediný den jsem na tu hrůzu nezapomněla.“
„Terezko, drahá,“ přistoupil blíž, objal ji kolem ramen, „to, co bylo, už nezměníme. Život jde dál. Máma si svoje vytrpěla dost. Víš, jak moc má Viktorku ráda a jak jí chybí. Je to přece narozeninová oslava dítěte.“
„Ne!“ zbledla vzteky. „Nechci ji vidět.“
„Já ano!“ vybuchl Daniel. „Je to moje matka! A když už mluvíme na rovinu, tehdy jste v tom byly obě. Proč má nést následky jen ona?“
„Tak takhle to vidíš?“ změnila Tereza výraz. „Dobře. Ať tedy přijde. Já s Viktorií odejdeme. Oslavujte si spolu!“
„Terezo!“ rozčílil se. „Co to říkáš? Ani tě to nenapadne udělat! Jinak nevím, co budu schopný udělat!“
„Klidně,“ odsekla a bez dalšího slova odešla z místnosti.
Tereze Bednářové mnozí tiše záviděli. Měla manžela, který byl úspěšný a pohledný, vlastní byt hned po svatbě a navíc tchyni, o jaké se jiným ženám mohlo jen zdát.
Jen málokdo se mohl pochlubit takovým startem do manželství. A Tereza si to uvědomovala – byla skutečně šťastná.
V práci často vyprávěla, jaký má doma klid a pohodu, jak se o ni Daniel stará a jak je na ni tchyně pozorná.
„Vážně si to představte,“ rozplývala se jednou, „Květoslava Benešová přemluvila Daniela, aby mi koupil kožich. Prý že je mi zima v bundě, když stojím na zastávkách. Do práce přece jezdím s dvěma přestupy. To je taková péče!“
Jindy zase nadšeně líčila: „Minulou sobotu se u nás stavila, otevřela lednici, zkontrolovala, jestli máme všechno, a večer už přijel kurýr s nákupem ze supermarketu. Tašku za taškou! Týden jsme nemuseli nikam chodit.“
A po narozeninách se nemohla ubránit úsměvu: „Holky, dostala jsem od tchyně nejnovější iPhone! Jen jsem o něm začala přemýšlet a ona mi splnila sen.“
„Ty máš ale štěstí,“ shodly se kamarádky jednomyslně.
„To tedy,“ smála se Tereza a cítila se výjimečně.
Když otěhotněla, nadšení kolem ní ještě zesílilo a pozornost celé rodiny se začala soustředit úplně novým směrem…