Nadšení kolem tchyně se násobilo každým dalším dnem:
„Zásobuje mě ovocem,“ vyprávěla Tereza Bednářová kamarádkám.
„Květoslava Benešová mi domluvila vyšetření u vyhlášeného lékaře. Prý chce mít jistotu, že jsem v pořádku.“
„Je to neuvěřitelné, plní mi každé přání. Sotva se o něčem zmíním, hned začne shánět a zařizovat.“
„Dokonce mi koupila hřejivou šálu.“
„Podívejte na ty rukavice – pravá kůže i kožešina! Říká, že o ruce se má pečovat už od mládí.“
Někdo by v tom cítil zvláštní tón – a nebyl by daleko od pravdy.
Jakmile se narodila vnučka Viktorie Kučeraová, dřívější přehnaná náklonnost ke snaše se rozplynula. Středem vesmíru se stalo dítě. Květoslava Benešová začala docházet den co den hned od chvíle, kdy malou přivezli z porodnice. Chovala ji, koupala, téměř ji nedávala z rukou.
Pečlivě dohlížela i na to, co Tereza jí – vždyť kvalita mateřského mléka prý závisela na každém soustu. Vnučka musela dostávat jen to nejlepší.
Když se ale mléka začalo tvořit méně a přišla řeč na první příkrmy, vypuklo peklo.
„Ty dítě připravuješ o plnohodnotnou stravu!“ rozčilovala se tchyně.
„Nemám ho už dost,“ hájila se Tereza.
„Protože se málo snažíš. Špatně jíš, málo piješ, vůbec se o sebe nestaráš!“
„Dělám, co můžu,“ zadrhával se jí hlas.
„Že prý správně?“ rozohnila se Květoslava Benešová. „Vždyť jsi pořád napůl spící! Není divu, že se jmenuješ Tereza – ospalá jako medvěd!“
Nakonec toho bylo na Terezu příliš a svěřila se manželovi: „Danieli, prosím, udělej s tím něco. Tvoje máma mi neustále leze na nervy. Tak mi úplně zmizí i to poslední mléko.“
Daniel Pražák maminku požádal, aby návštěvy trochu omezila. Pochopila to po svém – urazila se. Přestala chodit, zato se pustila do neustálých telefonátů. Každou hodinu volala, vyptávala se, jak se Viktorie má, co jedla, jak spala a co právě dělá.
Nezapomínala připomínat ani každodenní vytírání, aby dítě „nedýchalo žádné svinstvo“. Kontrolovala větrání, přikrývání, všechno. „Otevřela jsi okno, když spí? A pořádně ji přikryj, já tě znám…“
Když holčička trochu povyrostla, začala Květoslava Benešová Terezu dusit i kvůli vaření. Zkoumala každé pyré, ptala se na žloutky, na konzistenci, na to, jestli se dítě nemůže zadusit, a její připomínky byly čím dál ostřejší – zvlášť když došlo na přípravu masa a polévek.