Z reproduktoru se ozvalo ještě něco navíc, tentokrát s patrnou ironií. Karolína Vaceková poznamenala, že v televizi právě začíná film, na který se chystala dívat, a jestli jí to snad nebude mít Ondřej za zlé. Aniž by čekala na jasnou odpověď, rychle dodala, že už musí končit, popřála mu krátké „tak ahoj“ a hovor bez dalšího rozloučení ukončila. Ondřej Vaněk zůstal s telefonem v ruce a nepříjemným pocitem v žaludku. Její náhlé utnutí rozhovoru v něm vyvolalo ještě větší nejistotu než předtím.
Po téhle výměně názorů se jeho pochybnosti znásobily. Co když měla Dana Tesařová pravdu a nespletla se? Co když Karolína skutečně nebyla sama, když ji prý zahlédla v supermarketu s cizím chlapem? Její chování po telefonu tomu vůbec nepomáhalo. Zavolal jí přece jen proto, aby si s ní promluvil, a ona reagovala přehnaně podrážděně, jako by se snažila něco skrýt.
Vnitřní hlas mu našeptával, že na tom všem něco nehraje. Téměř hodinu přecházel po bytě a přemýšlel, jak si ověřit, kde Karolína doopravdy je. Po telefonu mu mohla nakecat cokoliv, realita mohla být úplně jiná. Požádat Danu, aby se k ní zajela podívat, nepřipadalo v úvahu – bydlela na opačném konci města a navíc mu přišlo trapné ji do celé věci zatahovat.
Nakonec ho napadl plán. Zavolal do Karolíniny oblíbené restaurace a objednal sushi set. Operátorka mu sdělila, že doručení vychází zhruba na jedenáctou večer. To ho sice zklamalo, protože do té doby se mohla Karolína klidně vrátit domů, ale rozhodl se neriskovat změnu plánu. Objednávku zaplatil a jako kontaktní číslo uvedl své.
Podle jeho úvahy měl právě kurýr rozhodnout o tom, kde je pravda. Pokud Karolína zásilku převezme a ozve se mu s poděkováním, bude jasné, že mluvila pravdu a silvestrovský večer tráví doma. Jestli se mu ale ozve doručovatel s tím, že mu nikdo neotevřel, bude muset Ondřej začít vážně přemýšlet, nakolik k němu byla upřímná.
Ručičky hodin se neúprosně blížily k půlnoci. Bylo půl dvanácté a telefon stále mlčel. Neozvala se ani Karolína, ani kurýr. V aplikaci restaurace svítilo oznámení, že objednávka byla úspěšně doručena, jenže co to vlastně znamenalo?
Ondřej nervózně pokukoval po displeji a hlavou mu běžely myšlenky. Pokud bylo sushi skutečně předáno, musela přece otevřít dveře. Proč se tedy neozývá? Je možné, že ji jejich hádka tak hluboce ranila?
Nejistota ho přiměla jednat. Rozhodl se, že jí zavolá sám. Sotva ale vzal telefon do ruky, přístroj se rozvibroval. Na obrazovce se objevil neznámý kontakt.
„Prosím?“ ozval se opatrně.
„Dobrý večer, omlouvám se, že obtěžuji,“ zazněl nejistý hlas mladého muže. „Volám z restaurace kvůli vaší objednávce. Máme tady menší komplikaci…“
„Jakou komplikaci?“ zeptal se Ondřej překvapeně a napjatě čekal, co uslyší dál.