Ondřej Vaněk zůstal několik vteřin zaraženě mlčet.
„Jak to myslíte? Vy jste si toho vůbec nevšiml?“ ozval se z telefonu upřímně zaskočený hlas doručovatele. „Popletl jsem objednávky. Dal jsem vám úplně jiné rolky, než jste měl mít. A vy jste je kontroloval, ale nic jste mi neřekl.“
Nejdřív Ondřej nechápal, co se mu ten kluk snaží sdělit. Slova se mu v hlavě míjela, jako by nedávala smysl. Pak mu to ale došlo a žaludek se mu sevřel.
„Počkejte… tu objednávku přece nepřebírala žádná žena?“ vyhrkl zmateně.
Na druhém konci linky nastala krátká pauza.
„Ne, přece vy osobně,“ odpověděl doručovatel nejistě. „Vy jste si to převzal. Vážně si na to nepamatujete?“
„Takže… ty sushi jste předal chlapovi?“ dostal ze sebe Ondřej s námahou. To, co slyšel, ho zasáhlo jako ledová sprcha.
„Ano, dal jsem je přímo vám do ruky. Jenže teď se ukázalo, že objednávky byly zaměněné, a já bych potřeboval…“ pokračoval doručovatel podrážděným tónem, ale Ondřej už ho nevnímal. Hovor bez jediného slova ukončil a zůstal nehybně sedět, oči upřené do prázdna.
V tu chvíli se mu všechno spojilo do jednoho děsivě jasného obrazu. Karolína Vaceková mu lhala. Nejenže si vymyslela historku o tom, že bude celý večer doma, ale navíc oslavila Silvestra s jiným mužem. I řeči o tom, že se nechce stěhovat k sobě kvůli „krátkému vztahu“, byly jen dobře zahranou výmluvou.
V Ondřejově hlavě vypukl chaos. Jak mohl být tak slepý? Jak mohl naletět někomu, kdo zjevně nikdy neměl upřímné úmysly? Věřil slovům ženy, která ho – jak se teď ukazovalo – vlastně vůbec nemilovala.
Televizní zvonkohra u vrátnice už dávno odbila půlnoc a začal nový rok, ale Ondřej tam seděl dál, otupělý a zdrcený. Bylo mu jasné jedno: v nadcházejícím roce je nečeká společné bydlení. Nečeká je vůbec nic. Ráno jejich vztah definitivně skončí.
Jakmile mu po směně skončila práce, zamířil rovnou do bytu Karolíniny kamarádky. Našel ji doma samotnou.
„Co tady děláš tak brzy?“ zamručela rozespale, když otevřela dveře. „Chtěla jsem spát aspoň do oběda.“
Ondřej vešel dovnitř a rozhlédl se. Na stole okamžitě zahlédl prázdné krabičky od sushi.
„Objednávala sis dovážku?“ ušklíbl se kysele a kývl hlavou směrem ke stolu.
„Jo, měla jsem hlad,“ pokrčila rameny Karolína, netušíc, že už ví všechno.
Byl v šoku, ale během noci měl dost času přemýšlet.
„Víš, Karolíno,“ řekl klidně, „já už mám jasno. Vím o supermarketu, o tom chlapovi i o těch sushi. Ten večer jsi nebyla sama, že? Kdo to byl? Tvůj bývalý? Pořád ho miluješ?“
Karolína zbledla. Zaskočil ji natolik, že se nezmohla na jedinou rozumnou odpověď. Ondřej ji však ani nečekal. Hořce se pousmál, tiše si povzdechl a beze slov odešel.
Tenhle Nový rok byl pro Ondřeje nejhorší, jaký kdy zažil. Dlouho bloudil zasněženými ulicemi a cítil, jak se mu sny rozpadají na prach. Přesto v hloubi duše věděl, že pravda – jakkoli bolestivá – je menší zlo než život ve lži.