…žárlí. Dokonce jednou vyjela i na tvou Kristýnu.“
„Já bych si na flirt před jejíma očima netroufl,“ ozval se další hlas. „To bych schytal okamžitě. Ty ale brzdy nemáš vůbec žádné. Klidně se culíš a laškuješ, i když u toho stojí Gabriela.“
„Aspoň neusne na vavřínech,“ zasmál se Radek Vaněk. „Radši otevřeně než potají. Mě prostě těší, když se hezké ženy usmívají, a komplimenty rozhodně nešetřím.“
Kristýna Matoušeková chtěla nahrávání okamžitě zastavit, ale prst zůstal přimrzlý k displeji. Hlava jí hučela a uvnitř křičela jediná myšlenka: To přece není možné.
Od prvního dne vztahu Milana Mlynáře nikdy nekontrolovala, nevyptávala se, netlačila. Věřila mu. Byla přesvědčená, že právě důvěra drží manželství pohromadě a že žárlivost patří lidem, kteří si nejsou jistí sami sebou. Jenže on? Nejenže lhal. On se tím očividně bavil. Připadal si silný, vítězný.
Záznam se náhle změnil. Ne proto, že by ho někdo vypnul, ale proto, že se řeč stočila k fotbalu. Jméno Andrea Pražáková už nepadlo ani jednou.
Ptát se Milana přímo? Zbytečné. Vždycky se z toho vykroutí, vymyslí další historku. A pokud ji opravdu podvádí, bude potřeba něco víc než jen pocit.
Rozhodla se. Pojede k rodičům. Promluví si s mámou, s Marcelou Sedláčkovou. Ta bude vědět, jak postupovat.
A hlavně klid. Teď už není sama. Život, který v sobě nosí, má přednost před vším ostatním. I kdyby měla zůstat bez manžela, zvládne to. Kvůli dítěti.
Před domem ještě chvíli seděla v autě, kapala si do očí kapky a přepudrovala si nos. Nechtěla, aby si rodiče hned všimli, že plakala. Tátovi zatím ani slovo — rozpoutal by peklo. Nejdřív zjistit fakta, až potom jednat.
V tu chvíli se z dvora vyřítila stará Lapka, jejich věrná fenka, a běžela jí naproti.