…není už žádným pokladem, ale zrádcem.
Jakmile se otec zvedl a odešel nasbírat další misky lesních jahod, Marcela Sedláčková se k Kristýně nenápadně posunula blíž. Položila jí ruku na předloktí a tiše se zeptala:
„Tak povídej. Co se ti honí hlavou?“
Kristýna sebrala odvahu a všechno vysypala najednou. Zmínila ženu s výrazně zrzavými vlasy, nahrávku v telefonu i to, že jí Milan Mlynář neřekl pravdu. Marcela se zamračila, na chvíli se odmlčela a pak sotva slyšitelně pronesla:
„Andrea Pražáková… Dobře, už vím. Ale víc se neptej. Milanovi jsem slíbila mlčení. Chystal pro tebe překvapení a Andrea mu s tím pomáhá.“
„Překvapení?“ vyhrkla Kristýna. „Takže lži a cizí ženská jsou součástí dárku?“
Rozhodla se to vyhrotit. U oběda, schválně a nahlas, utrousila: „Mimochodem, nedávno jsem potkala Andreu Pražákovou.“
Břetislav Marek se okamžitě otočil: „No vidíš! Říkal jsem, že to praskne. Hotovo, žádné překvapení nebude. Koupil jsem vám dům, chtěl jsem ho dát jako dar k narození miminka. Andrea, ta realitka, všechno zařizovala.“
„Dům…?“ vydechla Kristýna ohromeně.
„Copak jsi to nevěděla? Je to šikovná makléřka. Zrzka, hezká. Všechno sedí.“
Marcela protočila oči a zamumlala: „Břéťo, ty jsi nenapravitelný drb…“
Kristýna jen seděla s otevřenými ústy. Dům. Dárek. A ona mezitím podezírala člověka, kterého milovala.
Druhý den se Milanovi omluvila. Mrzelo ho, že překvapení vyšlo najevo, ale dlouho se nezlobil. Brzy se usmál:
„Ty máš ale fantazii! Chovala ses jak Gabriela Bednářová u Radka Vaňka. Ta by snad vytáhla i pánev!“
O víkendu se jeli na dům podívat. Kristýna se ani nesnažila skrýt slzy – tentokrát byly od štěstí. Slíbila si, že příště bude nejdřív poslouchat až do konce. A teprve potom soudit.
Protože někdy mohou zmást i vlastní uši. Ale srdce si cestu k pravdě najde vždycky.