„Dalibore Jelínku, nezapomněl jsi, že k nám zítra přijede moje maminka?“ — připomněla Kristýna Brňáková od sporáku

Dojemné, napínavé a překvapivě povznášející.
Příběhy

„Ty jsi fakt skvělá manželka,“ vyhrkla Lucie Mlynářová najednou a hned se zasmála. „A jen tak mimochodem – žádná bývalá nejsem. My dva jsme byli vždycky jen kamarádi.“

Krátce se ohlédla ke dveřím, pak udělala dva kroky ke Kristýně Brňákové a cosi jí pošeptala přímo k uchu. „Vážně, mezi námi… nic nebylo.“
Obě se tomu rozesmály, až jim tekly slzy.

„A ty ses se svým mužem pohádala hodně?“ zeptala se Kristýna už tišším, opravdovějším tónem.

„Vlastně ani ne,“ mávla Lucie rukou a znovu se rozesmála. „Jen mě pořád přemlouvá, abych s ním chodila na různé společenské akce. Rozjíždí malý byznys a občas pořádají taková… mini setkání. A já tyhle ceremonie nesnáším. Však vidíš – džíny, bunda, pohodlí. Šaty, líčení, podpatky? To není můj svět.“

„A chceš, aby tam tvůj Vítězslav Pražák chodil sám?“ pokrčila Kristýna rameny. „To není úplně nejlepší nápad. Podle mě je image spořádaného rodinného muže pro začínajícího podnikatele velké plus. Chytrá a elegantní žena po boku mu může hodně pomoct. Zamysli se nad tím. A mimochodem – za ty tvoje kuchařské triky bych ti taky mohla něco nabídnout.“

Asi po půlhodině se Dalibor Jelínek chystal vejít do pokoje, ale ozvalo se sborové:
„Nesmíš! Máme práci!“

Když pak Lucie s Kristýnou konečně vyšly ven, Dalibor jen nevěřícně zíral. Vypadalo to jako soukromá módní přehlídka.

„Lucko, ty teda umíš překvapit,“ zvedl palec nahoru.

„No dovol! Ty troubo, cos si myslel, že jsem strašák?“ předstírala uraženost Lucie, ale přitom se spokojeně otáčela před zrcadlem. „Já si byla jistá, že mi to nesedne. A hele – ono to funguje.“

„Je to perfektní. Zítra ho tím úplně odzbrojíš,“ pochvalovala si Kristýna výsledek. Před časem si koupila nádherné šaty a pár dalších kousků, jenže jí byly velké. Na Lucii seděly jako ulité, skoro jako by vznikly přímo pro ni.

Domluvily se, že Lucie se druhý den převlékne rovnou po práci a na ten společenský večer dorazí bez varování. Trocha šoku se k usmiřování přece hodí.

Kristýna mezitím ohromila svého muže obědem. Cesta k Daliborovu srdci vedla znovu přes žaludek. Během hodiny zvládla v pomalém hrnci upéct šťavnatou vepřovou pečeni prošpikovanou česnekem a mrkví, potřela ji pikantní pastou a položila na vrstvu cibule. K tomu uvařily sypkou rýži a svěží rajčatový salát.

Oba milovali ostrá jídla, takže oběd měl obrovský úspěch. A Kristýna měla v zásobě ještě další Luciiny recepty. Poprvé v životě ji vaření opravdu bavilo a už se těšila, čím manžela překvapí příště. Ranní nedělní světlo je zastihlo v dobré náladě a s pocitem, že je před nimi klidný den.

Pokračování článku

Zežita