Stanislav Kolář to už nevydržel a podrážděně se ozval: „Takže to shrňme. Tam bydlet nechcete, protože dvě hospodyně pod jednou střechou spolu nikdy nevycházejí. A tady zůstat odmítáte, protože podmínky nejsou podle vás hodné moderních lidí. Co tedy vlastně navrhujete?“
Radim Smutný se na chvíli zarazil, nervózně si promnul prsty, pak se nejistě pousmál a opatrně spustil: „Mami, tati… no, babička přece bydlí sama. Je už starší…“
„A ty máš v plánu nastěhovat se k ní?“ skočila mu do řeči Dana Řezníková s ironickým tónem. „To by se ale situace nijak nezlepšila. Zase by tam byly dvě ženy v kuchyni. Nebo si snad myslíš, že babička je ten typ, co si nechá po bytě poroučet od cizí mladé ženské?“ ušklíbla se. „Jak ji znám, žádné ústupky dělat nebude. Tam byste spolu vycházeli ještě hůř.“
„Ne, ne, takhle jsme to nemysleli,“ zavrtěl Radim rychle hlavou. „Asi jsme se špatně vyjádřili. Napadlo nás, že by se babička mohla přestěhovat k vám… a my bychom se nastěhovali do jejího bytu.“
„No to snad ne!“ vyletěl Stanislav Kolář. „Takže mě už jste bez mého vědomí oženili i přestěhovali. A babičky jste se zeptali? Jestli je ochotná na takový obchod přistoupit?“ pokračoval zostra. „Ona je ve svém bytě paní. Má krásný byt v centru, po rekonstrukci. Zná tam sousedy, má tam přátele, chodí do klubu Zlatý věk, dokonce tam vede kroužek pletení a macramé. Odtud by to měla všude daleko. Nevěřím, že by s tím souhlasila.“
„Mohli byste s ní promluvit…,“ zamumlal Radim skoro prosebně. „My s Karolínou přece někde bydlet musíme.“
„To ano,“ odsekl otec, „ale proč by to mělo být na úkor babičky?“
Dana Řezníková se najednou tajemně pousmála. „A to ještě nevíš to hlavní. Babička se chystá vdát.“
„Cože?!“ vyhrkli současně Stanislav i Radim.
„Proč vás to tak šokuje?“ pokračovala klidně Dana. „Je vdova přes deset let a pořád to není žádná stařenka. Je jí teprve pětašedesát. Má právo být šťastná. Dokonce mi to svěřila v důvěře, chtěla vám to říct později a představit snoubence osobně. Je to její dlouholetý známý, jmenuje se Dušan Pospíšil. Bývalý plukovník, dnes už v důchodu, i když si ještě někde přivydělává, přesně nevím kde. Přestěhuje se k ní, protože po rozvodu mu zůstala jen malá garsonka na okraji města. Tu prý nejspíš pronajmou, ale to už nevím jistě, nechci si domýšlet. Slíbila, že mi časem poví víc. Takže v každém případě k nám stěhovat nepůjde. A upřímně, navrhovat jí takovou výměnu by bylo dost necitlivé. Jako byste jí říkali, že už je jedno, kde dožije.“
„No jasně!“ vybuchl Radim. „Tak to je vrchol. Babička se na stará kolena pomátla a vy ji v tom ještě podporujete! Našla si nějakého dědka, co nemá kde bydlet, a on se jí chytil…“