Nikdo si dodnes neuměl vysvětlit, kde se v osmileté dívce vzala taková síla a odhodlání. Když se jí reportérka s nápadně barvenými vlasy, připomínajícími podzimní jeřabiny, ptala, jak dokázala z vody dostat téměř dospělého muže, Anežka Němecová jen bezradně pokrčila rameny.
„Ty jsi ale statečná,“ usmála se na ni novinářka. „Nebála ses skočit do řeky?“
Bylo to v květnu, sotva měsíc před závěrečnými zkouškami. Říční voda byla ledová a strach tam byl, to ano. Jenže krátce předtím do proudu skočil Rostislav Jelínek, do kterého byla Anežka, tehdy ještě žákyně druhé třídy, tajně zamilovaná. Nejprve si myslela, že se chce koupat, i když jí přišlo zvláštní, že si nesundal oblečení. O pár vteřin později ale uviděla, jak se marně snaží nadechnout, zmítá se a polyká studenou vodu. Anežčinu maminku napadlo učit ji plavat už od útlého dětství a každé léto navíc trávila u babičky u moře, takže se ve vodě cítila jistě. Právě proto neváhala ani okamžik. Skočila za ním a vytáhla ho ven. Zachránila mu život.
Později vyšlo najevo, že za vším stála nešťastná láska. Rostislav pozval spolužačku na schůzku, jenže ona odmítla a odešla s jeho kamarádem. Tohle přiznal jen Anežce. Ostatním tvrdil, že uklouzl z mostu a spadl do řeky. Plavat neuměl, a tak měl obrovské štěstí, že byla nablízku právě ona.
„Jsi moje zachránkyně,“ říkával jí. „Nevím, co mě to popadlo. Jakmile jsem se ocitl ve vodě, došlo mi, že žádná holka za to nestojí. Vzpomněl jsem si na mámu a strašně jsem se za sebe styděl.“
Anežka si mezitím pozorně prohlížela svou sokyni Klaudii Hruškovou. Ta měla rovné světlé vlasy, zatímco Anežce se na hlavě kroutily tmavé kudrliny. Vlasy, pomyslela si, se dají změnit. Jenže co oči? Jak udělat z hnědých zářivě modré?
Rostislav se původně chystal studovat biologii spolu s Klaudií. Oba snili o tom, že jednou budou vyvíjet vakcíny proti nebezpečným virům. Teď ale obrátil. Prohlásil, že s ní na stejnou fakultu nechce.
„A kam tedy půjdeš?“ zeptala se Anežka.
„Asi na geologii. Budu cestovat a poznám svět.“
„A budeš se vracet domů?“
„Samozřejmě, že budu.“
„To je dobře,“ usmála se vážně. „Protože já tě miluju a jednou si tě vezmu za manžela, až vyrostu,“ řekla klidně a s jistotou, která dávala tušit, že jejich rozhovor tím zdaleka nekončí.