Na slavnostní maturitní večer ale nedorazil. Vydal se totiž na další terénní výpravu, tentokrát až do Afriky.
„Počkám na tebe,“ slíbila Anežka Němecová s jistotou, která jí tehdy připadala samozřejmá.
Rostislav Jelínek se měl vrátit hned v prvních červencových dnech. Anežka sahala po telefonu několikrát denně, kontrolovala zprávy, ale obrazovka zůstávala prázdná. Jednoho rána ji ze spánku vytrhly cizí, naléhavé hlasy, přerušované vzlyky. Na okamžik si namlouvala, že je to jen dozvuk snu. Nebyl. Když se úplně probrala, poznala hlas Rostislavovy matky. A v tu chvíli se v ní cosi zlomilo – ta žena u nich nikdy nebyla, s výjimkou jediného dne před lety, kdy Anežka Rostislava vytáhla z rozbouřené řeky.
S nohama těžkými jako z olova vyšla na chodbu. Obě ženy plakaly. Jakmile ji spatřily, jejich pláč zesílil.
„Rostislav už není,“ dokázala ze sebe jeho maminka dostat.
Kéž by šlo o nehodu. O havárii, o cokoliv náhlého a vysvětlitelného. Jenže on se v Africe nakazil neznámým tropickým virem a během několika dnů vyhasl.
Anežka plakala celý týden. Sama žasla, kolik slz se může skrývat v jediném člověku. Mělo jich tolik, že by dokázaly naplnit koryto té řeky, z níž ho kdysi zachránila. Když už neměla čím plakat, oznámila klidným hlasem:
„Na biologii nepůjdu.“
„Cože?“ vyděsila se maminka. „Proč?“
„Protože ne,“ utnula rozhovor Anežka. „Přihlásím se na geologii.“
„Ale zkoušky… a všechno kolem…“
„Mám to promyšlené. Chemii jsem skládala schválně. Půjdu na geochemii a pak se případně přehlásím. Rostislav říkal, že to jde.“
„Děvče moje, a k čemu ti to bude? Neměla by ses držet svého snu? Mohla bys něco objevit, pomáhat, zachraňovat…“
Mamince se zlomil hlas, sama ještě nebyla schopná mluvit bez slz.
„Nechci,“ zopakovala Anežka tiše, ale neústupně.
Nikomu nevysvětlila pravý důvod. Zněl by příliš podivně: chtěla projet všechna místa, kde Rostislav pracoval, a najít tam stopy jeho přítomnosti, jeho jméno zapsané rukou do terénních zápisků. On už na tomhle světě nebyl, ale zůstala místa, kde po něm něco zbylo. A ta hodlala najít.
Krátce před přijímačkami si oholila vlasy zničené zesvětlováním a žehlením a nechala znovu růst své přirozené kudrny – přesně ty, které Rostislav kdysi tolik obdivoval.