Veronika Tesařová se toho večera vracela domů příměstským vlakem a byla celá rozhozená. V hlavě se jí honily výčitky a znovu si opakovala, že udělala chybu. Proč jen se dnes vydala na chalupu, když se jí vůbec nechtělo? Původně chtěla zůstat doma, ale navzdory vlastnímu vnitřnímu hlasu se sbalila a odjela. Přitom právě intuice ji po celý život spolehlivě vedla a nikdy ji nezradila. Už ráno měla zvláštní pocit, že by nikam jezdit neměla. Neposlechla ho. Kdyby zůstala doma, nic by neviděla a nedozvěděla by se, že ji manžel podvádí.
Kolem čtvrté odpoledne vystoupila z vlaku a zamířila směrem k chalupě. Byla jen kousek od zastávky – stačilo obejít malý borový hájek a dům se objevil přímo před ní. Chalupa, kterou s manželem vybudovali, byla pevná, dvoupatrová, stavěná s výhledem na budoucnost, pro děti i vysněná vnoučata. Jakmile se přiblížila, zarazil ji pohled na zaparkované auto. Patřilo jejímu muži. Problesklo jí hlavou: „Vždyť má být v práci, dnes měl přece schůzku s partnery z Brna.“ Vchodové dveře nebyly zamčené. Vešla dovnitř a okamžitě si všimla nedopité láhve vína, dvou sklenic a mísy s ovocem na stole.
Potichu zavolala: „Kryštofe, kde jsi?“ Odpověď nepřišla. Vyšla tedy po schodech nahoru a v tu chvíli zaslechla ženský smích. Otevřela dveře do pokoje pro hosty a naskytl se jí obraz, kterému se zdráhala uvěřit. Její manžel ležel v posteli s mladou ženou, napůl přikrytí prostěradlem, oba se dívali do telefonu a smáli se. Veronika zůstala stát ve dveřích a s roztřeseným hlasem se zeptala: „Kryštofe, co to má znamenat? A jak dlouho už tohle trvá?“ Kryštof znervózněl, ale rychle se vzpamatoval a pronesl: „Jak ses tady vůbec objevila? Nečekal jsem tě, neměla jsi tu dnes být.“
Bez dalšího slova se otočila, prudce zavřela dveře a rozběhla se dolů. Skákala po schodech, na posledním stupni podklouzla a jen tak tak se zachytila zábradlí. Zlost a bolest jí zatemnily zrak, hlava se jí točila. Posadila se na pohovku, zhluboka dýchala, pak si v kuchyni nalila sklenici vody a po chvíli dům opustila.
V duchu si kladla jednu otázku za druhou. Jak jí to mohl udělat? Celý život se přizpůsobovala jemu – poslouchala jeho názory, dělala věci tak, jak mu vyhovovaly, a vlastní přání odsouvala stranou. A kvůli čemu sem vlastně jela? Nebylo tu nic naléhavého. Chtěla jen ostříhat růže, které letos vykvetly obzvlášť bohatě, a přivézt kytici dceři Natálii Kratochvílové. Vyčítala si, že se sem vydala, a přála si, aby raději zůstala doma.
Netušila však, že pravda by ji stejně jednou dohnala. Kryštof se už zhruba půl roku scházel za jejími zády s Vendulou Marekovou. Byla mladá, přitažlivá, ambiciózní, nastoupila do jejich reklamní firmy asi před rokem. Kryštof si jí všiml hned a bylo zřejmé, že ani ona o něj nejevila malý zájem. Přestože nebyl žádný mladík, měl už dvě malá vnoučata, v dvaapadesáti letech vypadal stále dobře. Zpočátku ani nepředpokládal, že by se mohla soustředit právě na něj – ve firmě bylo dost mladších a svobodných mužů. Brzy však pochopil, že její pozornost patří výhradně jemu.
A pak přišel novoroční firemní večírek, který se stal nenápadným, ale zásadním bodem zlomu v jejich vztahu.