…zábava se protáhla, hudba hrála, tančilo se dlouho do noci a Kryštof se nakonec ocitl v bytě Venduly Marekové. Byla svobodná, bez závazků, bez dětí, bez manžela – sedmatřicetiletá žena, která se nikdy nevdala a nemusela se nikomu zpovídat ze svých rozhodnutí. Všechno se seběhlo rychle, až překvapivě snadno. Ve firmě si toho brzy všimli všichni a s údivem si šeptali, jak je možné, že právě Kryštof, vážný muž s pověstí spořádaného rodinného typu, ztratil pevnou půdu pod nohama. Mnozí to komentovali s ironickým úsměvem – prý klasický případ, kdy se s přibývajícími roky hlásí o slovo druhá míza.
Jeho manželka se to, jak už to tak bývá, dozvěděla jako poslední. Kryštof a Veronika Tesařová spolu vybudovali pevné zázemí, fungující rodinu, která navenek působila harmonicky a klidně. Veronika svého muže bezvýhradně milovala a celý život se snažila přizpůsobovat jemu i dětem. Na čemkoli Kryštof trval, tomu vyšla vstříc. Co navrhl, to přijala. Téměř třicet let spolu žili tak, že on určoval směr a ona se mu přizpůsobovala. Když se dívala na film, který se mu nelíbil, bez řečí ho vypnula a pustila jiný – podle jeho vkusu.
Kryštof jí doporučoval, a často i vnucoval, své záliby. Měla číst knihy, které považoval za důležité, sportovat, ráno běhat v parku, nosit oblečení, jež se líbilo jemu, bez ohledu na to, zda se v něm cítila dobře. Účes měl být vždy podle jeho představ, barva vlasů světlá. Dovolené trávili nejčastěji v horách. Kryštof s přáteli zdolával vrcholy, zatímco ženy zůstávaly dole, vařily na ohni, spaly ve stanech. Večer se zpívalo u táboráku, kytara zněla do tmy a komáři byli neodbytní.
Veronika přitom snila o moři. Toužila po klidném odpočinku, po slunci na kůži, po večerních procházkách po promenádě, po kinech s melodramaty, po dlouhých vlasech a občasném výletu do divadla v pěkných šatech. Jenže Kryštof měl jiné priority – rybaření, hory, v zimě sjezdovky. Veronika se naučila všechno zvládat, ve všem ho podporovala. Za celé společné roky byli s dětmi u moře jen třikrát. Přijímala jeho kritiku, snažila se vyhovět, hubla, když to považoval za nutné, chodila do fitka. A dělá to dodnes – jí, odpočívá, mění účes i denní režim ne podle sebe, ale podle toho, co považuje za správné její muž.
A teď? Je jí padesát let a na vlastní oči spatřila svého manžela v posteli s jinou ženou. Seděla na lavičce na nádraží skoro dvě hodiny a čekala na vlak. Hlavou se jí honily stovky myšlenek, zatímco obraz z chaty se jí neustále vracel před oči.
Teď, když seděla v příměstském vlaku a dívala se z okna, vlastně nic nevnímala. Zajímalo ji jediné – jak dlouho už Kryštof s tou ženou je. Nikdy si ničeho zvláštního nevšimla. Občas se zdržel v práci, jindy v garáži. Na chatu jezdili společně každý víkend, někdy ale odjížděl dřív s tím, že ho volají kvůli neodkladné záležitosti. Teprve teď jí docházelo, jak „naléhavé“ tyto povinnosti ve skutečnosti byly. Čím víc vzpomínala, tím jasněji chápala, že to rozhodně nebyla první schůzka.
Z myšlenek ji vytrhlo až to, že málem projela svou stanici…