Radka se zasmála a z komody vytáhla fotografii, na níž stála vedle syna tak, že mu sotva sahala k rameni.
„Ani to neříkej,“ poznamenal Břetislav a zadíval se jí přímo do očí. „Děti nám vyrostly před očima, ale my přece ještě nejsme žádní staříci.“
Sváteční dny pak strávili společně, den za dnem. Byt byl plný klidu a tichého veselí. Burja z toho byla nadšená a dokonce i Barsja občas podlehla jejímu dovádění. Obě se s radostí honily po pokojích, až se nakonec unaveně rozvalily na polštáře na gauči, přesvědčené, že všechno to pohodlí je připravené výhradně pro ně.
Krátce před Vánoci Radku čekalo překvapení. Bez jediného varování se ve dveřích objevil Ondřej Pospíšil s manželkou Petrou.
„Mami, nebylo ti tu samotné smutno?“ usmál se a objal ji.
Vzápětí vešel Břetislav s taškou plnou nákupu. Hned za ním se objevili další hosté – Libor Zeman se Silvií. I oni přijeli neohlášeně, jen tak, z radosti.
Břetislav na okamžik zrozpačitěl, když spatřil Ondřeje. Ten si ale rychle domyslel souvislosti, podíval se na Radku a pobaveně se zeptal: „Mami… vy jste s panem Břetislavem teď jako… spolu?“
„To mi povídej,“ zasmál se Libor a převzal slovo za oba zaskočené dospělé. „Já to taky zjistil až teď. Taková shoda okolností! Ale víš co? Já jim to přeju.“
„Taky jsem rád,“ přikývl Ondřej, „jen mě to trochu překvapilo. Je to nějak rychlé, nemyslíš, mami?“
„V tomhle věku už není na co čekat,“ ozval se klidně Břetislav a uvolnil napětí. „Známe se celý život. A vy dva… berte to tak, že jste si najednou zase o něco blíž.“
Po svátcích si Radčina proměna nenechala ujít žádná z kolegyň. Hned první den v práci bylo jasné, že se v jejím životě něco zásadního změnilo.
„A kde máš prstýnek?“ rýpla si Alena Hejnová z vedlejšího oddělení.
Ostatní se jí ale hned postavily do cesty.
„O tom to přece není.“
„To je jen ve filmech, že se hned klečí s krabičkou.“
„Hlavní je, že Radka září, to vidí každý.“
Někdo sice poznamenal, že jí prý volal nějaký jiný muž a že se nejmenoval Břetislav, ale ostatní to okamžitě smetly ze stolu. Každý přece někomu telefonuje.
„Nevím, co k tomu říct,“ usmála se Radka. „Nikdy jsem vdaná nebyla. Uvidíme, co přinese čas.“
V duchu si ale oddechla, že se Bohumil Kratochvíl s manželkou zase dali dohromady. Bohumil byl slušný a poctivý člověk, jenže Veronika Tichá si ho tehdy vzala spíš ze strachu ze samoty než z lásky. Toužila mít o čem vyprávět, bručet na manžela před ostatními a dokazovat, že někam patří.
Kdysi si Radka myslela, že právě tohle k manželství patří. Teď už to viděla jinak. O tom, jak je jí s Břetislavem dobře a jak je skutečně šťastná, neměla potřebu mluvit nahlas.
Skutečné štěstí je totiž mnohem sladší, když si ho člověk chrání jen pro sebe a nevystavuje ho všem na odiv.