…kuchyně.
— Co je, mami? — ozvalo se z obýváku.
— Kde je Vavřinec? Co vyvádí?
— Sedí u počítače.
— Dobře, dneska ho nech být. Kuře už je v troubě, občas na něj mrkni. Já si odskočím do koupelny. Už je po jedenácté, za chvíli dorazí svat se svačkou. A prosím tě, bezemne nic nechystej!
— Běž, mami, zvládnu to, — uklidnila ji Kristýna.
Jakmile Blanka zmizela, Kristýna sáhla po mobilu.
— Jindřichu, kde jste?
— Už jsme skoro na místě.
— Jak to myslíš „jsme“?
— Nejedu sám, mám s sebou kolegu.
— Vždyť jsme se domlouvali na rodinném setkání v úzkém kruhu…
— Věř mi, vím, co dělám, — ukončil to klidně.
Blanka Malýová sotva stihla opláchnout vlasy a upravit se, když se rozezněl domovní zvonek.
— Kdo je tam? — popadla sluchátko.
— Oslavenkyně, otevři, — ozval se veselý hlas svata.
Rychle zmáčkla tlačítko a ještě se na okamžik zastavila u zrcadla. Jako první vešla svačka, hned ji objala.
— Všechno nejlepší! Na věk se ptát nebudu, my dvě jsme přece pořád mladice, — zasmála se a okázale jí pohlédla na uši. — Jen ty náušnice… trochu starosvětské. Tak tady máš něco modernějšího.
Podala jí krabičku. Blanka vykřikla radostí a následovalo další objetí. Vzápětí dorazil i svat s obrovskou kyticí, políbil ji na tvář. Ženy se hned pustily do zkoušení nových šperků, byt zaplnil smích a typický narozeninový shon.
Do toho přiběhl vnuk a s výsknutím se vrhl k druhé babičce:
— Babi!
Asi po půlhodině se ruch uklidnil.
— Tak, všichni ke stolu! — zavelela Blanka.
— A kde je Jindřich? — zeptal se otec.
— V práci, kde jinde, — zabručela snacha. — Pro něj je to druhý domov. Říkal, že přijde s nějakým známým.
V tu chvíli se otevřely dveře. Blanka vyrazila do předsíně. Vešel zeť… a s ním cizí muž.
„Postava tak akorát, sympatický, zhruba v mém věku,“ problesklo jí hlavou.
— Nádherná Blanko, — pronesl neznámý a podával jí květiny. — Přeji ti k narozeninám jen to nejlepší…
Mluvil tak uhlazeně, že oslavenci zůstala pootevřená ústa.
— To je ten tvůj „kolega“? — zašeptal otec Jindřichovi do ucha a sotva skrýval smích.
— Spolupracovník.
— Takového jsi přivedl tchyni?
— Tati, my dva si přece vždycky rozuměli.
Muž konečně domluvil a jako by si na něco vzpomněl, dodal:
— Promiň, Blanko, ještě jsem se nepředstavil, — jemně vzal její ruce. — Vít.
— Ale pojďte dál, pojďte! — vzpamatovala se.
Nový host pozdravil ženy, potřásl rukou otci svého nadřízeného a všichni se usadili. Vít skončil hned vedle oslavenkyně.
Oslava plynula poklidně, hodiny ubíhaly, jeden přípitek střídal druhý. Blanka zářila spokojeností, dokud se svat neozval:
— Myslím, že už bychom se měli chystat…