— Jejda, kam se chystáte? — vyhrkla překvapeně, když pohlédla na hodiny. — Vždyť už je skoro sedm?!
Po dlouhém loučení se svat se svačkou konečně rozebrali domů. Blanka Malýová se s lehkým sevřením u srdce zadívala na Víta Míku. Tušila, že se každou chvíli také zvedne, a proto ho předběhla:
— Asi bych měla vyrazit taky. Aspoň se projdu a vyčistím si hlavu.
— Mami, ty… — začala nechápavě Kristýna Navrátilová, ale Jindřich Král ji nenápadně postrčil směrem k dětskému pokoji.
— Kristýno, zdá se mi, že tam Vavřinec Petříček pláče.
V tu chvíli už byl Vít u Blanky.
— Blanko, doprovodím tě.
Na její tváři se okamžitě rozlil spokojený, až dívčí úsměv.
— Klid, nic mu není, — objevila se Kristýna ve dveřích dětského pokoje. — Ani nezaplakal.
— Zlato, — objal ji Jindřich kolem ramen, — Vít dnes maminku odvede domů.
Celý další týden se tchyně u nich neukázala. Jindřich si to v duchu pochvaloval. Rána byla klidná, odchody do práce bez dozoru, návraty domů bez připomínek. A v noci si s manželkou mohli dovolit blízkost bez obav, že by někdo za dveřmi naslouchal.
Jenže další sobotu večer se Blanka Malýová znovu objevila ve dveřích.
— Musíme si vážně promluvit. Kristýno, uvař čaj.
Usadili se ke stolu a Blanka spustila, tentokrát bez obvyklých oklik:
— Jste dospělí lidé. A já mám právo na vlastní život. Odteď k vám budu chodit jen na návštěvu. O všechno ostatní se postaráte sami.
— Co se stalo? — vydechla Kristýna.
— Budu se vdávat. Za Víta.
— Mami, to myslíš vážně?!
— Je mi něco přes čtyřicet. Život mi teprve začíná.
— Kristýno, — ozval se Jindřich pevným hlasem, — má pravdu. Maminka má právo na své štěstí. Měli bychom začít chystat svatbu.
— Jindřichu, mám na tebe jednu otázku.
— Ptej se.
— Proč pořád držíš Víta na pozici mistra? Měl by být tvým zástupcem.
— Ale…
— Žádné ale.
Ještě ten týden vstoupil do kanceláře personálního oddělení svého podniku.
— Nelo, zřídíme funkci zástupce ředitele pro obecné záležitosti.
— Pane Králi, jaké obecné záležitosti? Vždyť máte dva náměstky, výrobu i přípravu zvládají…
— Udělej to tak, jak říkám.
— Dobře. A koho tam dosadíme?
— Ondřej Vysoký převezme druhý úsek jako mistr. A zástupcem pro obecné záležitosti bude Vít Míka.
Nela Pražáková si zakryla ústa dlaní, aby se nerozesmála.
— Upřímně, pane řediteli… požádala vás o to tchyně?
Na Jindřichově tváři se mihlo pobavené tajemství.
— Pro milovanou tchyni člověk udělá ledacos.