…a začít znovu, tentokrát bez lží.
Radka Vysokýová si přisedla naproti manželovi a klidně se na něj podívala.
„Víš, co je na tom všem zvláštní?“ pronesla po chvíli. „Necítím vztek. Spíš úlevu. A možná i vděčnost.“
Kamil Hájek zvedl obočí.
„Díky tobě jsem si uvědomila, že mám v sobě mnohem víc síly, než jsem si kdy připouštěla.“
„A co teď chceš dělat?“ zeptal se opatrně.
„Jednoduše žít,“ odpověděla bez váhání. „Tady. Ve svém bytě. Možná se konečně pustím do věcí, o kterých jsem roky jen snila a nikdy nenašla odvahu. Poprvé mám čas sama pro sebe.“
„A Matěj?“ nadhodil.
„Matějovi je jednadvacet. Není to dítě,“ řekla pevně. „Sám si dokáže udělat obrázek o tom, kdo z nás dvou se zachoval čestně.“
Kamil vstal a nervózně přešel kuchyň.
„Radko… nešlo by se nějak domluvit? Mohl bych ti dát finanční vyrovnání…“
„Za co přesně?“ podivila se upřímně.
„No… za byt. Za ta léta spolu.“
„Takže mi chceš zaplatit, abys tu mohl bydlet s novou přítelkyní?“ ušklíbla se.
„Nemyslel jsem to tak tvrdě…“
„A jak jinak?“ nenechala ho domluvit. „Navrhuješ mi peníze výměnou za to, že se dobrovolně odstěhuju a zůstanu bez domova.“
Rozesmála se. Tentokrát bez hořkosti, skoro lehce.
„Víš, dřív bych na to kývla. Ze soucitu. Řekla bych si: chudák, nezradil schválně, prostě se zamiloval. Odešla bych k sestře a ještě se ti omlouvala, že jsem nebyla dost dobrá.“
Přešla k oknu a zadívala se ven.
„Teď už chápu, že jsi mě jen považoval za pohodlnou hlupačku, která všechno vydrží.“
Otočila se zpátky k němu.
„Jenže ses přepočítal.“
„Takže… ty neodejdeš?“ vydechl.
„Ne. Odejít budeš muset ty. Dnes. A vezmeš si jen svoje osobní věci.“
„A když odmítnu?“
Radka se na něj zadívala s klidem člověka, který konečně stojí pevně na vlastních nohách.
„Pak se zítra Tereza Blažeková dozví, že její vysněný partner není žádný svobodný muž, ale ženatý. A rovnou i to, jak sis představoval vyřešení bydlení. Myslíš, že ji to potěší?“
Kamil mlčel.
„Máš hodinu,“ dodala věcně. „V pět přijdou kamarádky. Nerada bych, aby byly svědky rodinného divadla.“
Vzala z parapetu rozprašovač a začala zalévat květiny.
V bytě se rozhostilo ticho. Jen voda tiše syčela a podlaha občas zaskřípala pod kroky muže, který si balil věci.
Radka se usmála na svou oblíbenou fialku.
Skutečný život právě začínal.