„Je to skoro zázrak, že jsme se potkali,“ rozplýval se Přemysl. „Všude kolem samá faleš a zloba… a ty jsi jiná. Čistá, opravdová.“
Karolína si v duchu zatleskala. Výborně, Karolíno Šimonová. Ty hodiny herectví nebyly nadarmo – když chceš, umíš to zahrát dokonale.
Po celé těhotenství se k ní Přemysl choval, jako by byla z porcelánu. Doslova ji nosil na rukou. A jí to vlastně vyhovovalo. Připadala si jako na přehlídkovém mole – středem jeho světa byla ona a dítě, které čekali.
Věděla, že Přemysl touží po dcerce. Karolíně na pohlaví nikdy zvlášť nezáleželo. Vyrůstala v početné rodině, kde bylo dětí až příliš. Byla nejstarší. Po ní přišly tři sestry – Zuzana, Irena a Beáta – a nakonec nejmladší bratr Břetislav. Karolína se o všechny starala. Matka každé těhotenství snášela těžce a po porodech sotva zvládala běžný chod domácnosti.
Do deseti let byla Karolína jedináček, ale otec si umínil, že musí mít syna, a tak matku neustále nutil rodit znovu a znovu.
Když se jí konečně podařilo z domova odejít, slíbila si jediné: bude žít pro sebe. A ideálně pohodlně. Děti do jejích plánů nepatřily.
I proto si vzala Přemysla. Byl ponořený do hudby, o rodičovství nikdy nemluvil a navíc byl finančně zajištěný. A najednou takový obrat – chtěl dítě.
Na ultrazvuk dorazila později, než bývá zvykem. Cítila se skvěle, rozkvetla a agentury ji obsazovaly do jedné přehlídky za druhou, dokud bříško nezačalo být vidět.
I to se ale dalo využít. Vznikl nápad na kolekci pro těhotné a Karolína byla nadšená. Přesně tohle uměla.
„Máte dvojčata, maminko. Holčičku a chlapečka. Dokonalá kombinace,“ oznámila lékařka. Karolína zůstala jako opařená. Dvojčata? K čemu by jí byla dvě děti? Jedna holčička by bohatě stačila – aby si Přemysla připoutala ještě pevněji. Pro jistotu do budoucna.
Dcera by byla argument. Obětovala se, vzdala se kariéry, porodila mu dítě. Přemysl změkl, byl citlivější, rozhodně by ji neopustil. Ale chlapec? Ten se do jejích představ nehodil.
Vybavily se jí vzpomínky na péči o malou Beátu a Břetislava. Ne. Nikdy víc. Souhlasila maximálně s jedním dítětem. Musí rychle něco vymyslet. Přemyslovi se o dvojčatech zatím nezmínila.
Na světě je přece spousta žen, které po dítěti touží a mít ho nemohou. Karolína byla přesvědčená, že najde způsob, jak se nechtěného chlapečka zbavit. Pro upevnění manželství s Přemyslem bohatě postačí dcera. Vzít si na krk hned dvě děti by znamenalo zničit si život – a to rozhodně neměla v úmyslu.