Auto přesto dál stálo každý den na stejném místě před domem. Karolína si díky tomu na chvíli oddychla a začala věřit, že Rostislav se k žádnému prodeji neodhodlal. Uklidnila se předčasně. Sotva uplynulo pár dnů od okamžiku, kdy v sobě dusila obavy a snažila se na celou věc nemyslet, přišel manžel s nenadálým oznámením.
„Kájo, máme problém s autem,“ pronesl vážně. „Zůstalo stát přímo na silnici, úplně se porouchalo. Musel jsem volat odtah a nechal ho odvést do servisu. Nějakou dobu budeme chodit pěšky. Mechanici říkali, že oprava vyjde skoro na tolik, co celé auto.“
V tu chvíli jí projel tělem mráz. Bylo jí okamžitě jasné, že tohle je jen pohádka. Auto už neexistovalo. Prodali ho. A on to udělal za jejími zády. Do očí se jí nahrnuly slzy – ne ani tak kvůli penězům, ale kvůli tomu, že se s ní vůbec neporadil a všechno tajil. V hlavě se jí zrodilo pevné rozhodnutí: tohle mu neprojde. Půjčku měla vedenou na sebe, splátky hradili společně, a tudíž neměl právo s vozem nakládat, jako by byl jen jeho.
Pak přišel den svatby. Karolína nikam nespěchala, s přípravami si dávala načas. Naopak Rostislav pobíhal po bytě nervózní, podrážděný, neustále ji pobízel a zvyšoval hlas. O to víc si schválně protahovala líčení a několikrát se převlékla, jako by se nemohla rozhodnout.
Nakonec byli všichni připraveni. Přijelo taxi a manželé vyrazili na slavnost. Karolína zářila – úsměvem i drahými šaty, které přitahovaly pozornost. Vedle ní Rostislav působil nenápadně ve svém obyčejném obleku. Zato Klaudie Růžičková, čerstvá nevěsta, se překvapivě chovala až přehnaně skromně – mluvila potichu, klopila oči k zemi a hrála si na křehkou bytost. Karolína měla co dělat, aby se tomu divadlu nesmála. Přesně věděla, jaká Klaudie ve skutečnosti je.
Vrchol večera však ještě nepřišel. Hosté jedli, pili a připíjeli na štěstí novomanželů. Rostislav se také napil a v lehce rozjařeném rozpoložení vychvaloval svou sestru před příbuznými ženicha: jak je šikovná, jak umí vařit, starat se o domácnost, jak je krásná a výjimečná. Milena Hájeková k tomu důležitě přikyvovala a ovívala se kapesníkem.
Karolína zatím sledovala moderátora svatby, veselého muže, který celý večer řídil. Když konečně vyzval hosty, aby předali dary, zvedla se ze židle.
Rostislav si toho nejprve ani nevšiml. Teprve když se sál ztišil a mezi hosty se začal šířit šum, zazněl ostrý výkřik. Otočil se a zůstal stát jako přimražený: Klaudie křičela na Karolínu a snažila se jí vytrhnout z rukou slavnostní obálku.
Rostislav se vrhl mezi ně, za ním spěchala i jeho matka. „Vrať to, zlodějko!“ syčela Klaudie a zuřivě škubala Karolíně rukou. Ta se jen klidně usmívala a obálku nepustila.
„Kájo, tvoje manželka nám krade peníze!“ hysterčila nevěsta. „Řekni jí, ať to vrátí a vypadne! Na své svatbě žádné zlodějky nechci!“
Rostislav se zmateně podíval na Karolínu. „Je to pravda?“ zeptal se.
Pokrčila rameny. „Částečně. Vzala jsem si jen to, co mi náleží. Auto jsi prodal a peníze šly na svatbu tvé sestry. Se mnou jsi to ale neřešil. Půjčka byla na mě a splácela jsem ji stejně jako ty. Polovina těch peněz je moje a rozhodně je nehodlám utrácet za Klaudii.“
Teď už ji chytli za paže Rostislav i Milena Hájeková. Manžel jí sykl do ucha, proč to nemohla řešit doma a proč dělá scénu právě tady. Karolína se vytrhla a ustoupila stranou.
„Doma to řešit nešlo,“ odpověděla klidně. „Ten byt je teď jen můj. Ty ses rozhodl ve chvíli, kdy jsi za mými zády prodal společný majetek. Tvoje věci ti později přivezu. O rozvod se postarám sama a peníze si beru. Když budete dělat problémy, obrátím se na soud. Auto bylo společné a dělit se bude tak jako tak. Já to chci uzavřít hned a bez dalších tahanic.“
Milena Hájeková i Klaudie vypadaly, že se na ni každou chvíli vrhnou. Rostislav na ni dlouze hleděl, jako by ji viděl poprvé. Nakonec si povzdechl. „Kájo, kvůli takové maličkosti chceš zničit manželství?“
Ušklíbla se. „Ty ses o manželství nebál, když jsi dal přednost přání své matky. Proč bych po tom všem měla zůstávat? Dnes auto, zítra něco horšího. Ne, děkuju. Takhle je to menší zlo.“
Odešla ze svatby s tím, co považovala za spravedlivé. Uvnitř jí bylo těžko – nechtěla klesnout na takovou úroveň, ale věděla, že jinak by ničeho nedosáhla. Odpustit to nehodlala.
Peníze si nechala stranou. Plánovala za ně vyplatit byt, který patřil její tetě. Ta jim ho kdysi poskytla k bydlení a nabízela odkup. Karolína tam zůstala, jen vyměnila zámky.
Rostislav se vrátil k matce, kde už bydlela i Klaudie se svým manželem. Čtyři lidé v malém bytě mu brzy otevřeli oči. Zkusil se Karolíně omluvit, ale ta ho už nepustila ani ke dveřím.
Nakonec se odstěhoval do pronajaté garsonky bez rekonstrukce, do práce jezdil hromadnou dopravou a proklínal den, kdy prodal auto a rozbil si život kvůli rozmarné sestře, která se mimochodem rozvedla po pouhých čtyřech měsících. A právě tehdy se Milena Hájeková objevila u ní doma pozdě večer, bez ohlášení, bez jediného telefonátu…