— Mami, mohla bych přijet domů aspoň na svátky?
— Nemyslím si, že je to zrovna vhodná doba…
— Budu nenápadná, slibuju. Ticho jako myška.
— Jenže Roman má hodně citlivý sluch… a upřímně, není nadšený, když u nás bydlíš. Zlato, na koleji ti bude líp.
— Asi máš pravdu, mami…
Nic nového, pomyslela si Klára Bartošová. Stejný rozhovor, stejný výsledek.
Se sevřeným žaludkem poslouchala nadšené hovory spolužáků, kteří plánovali návrat domů. Čekaly je opravdové prázdniny, skutečné Vánoce s rodinou. Jen ona dobře věděla, že doma na ni nikdo netrpělivě nečeká.
— Kláro, mám brutálně skvělou novinu! — Radka Holubová odkopla polštáře z postele a nadšeně na ní poskakovala. — Rodiče mě berou do Thajska! Chápeš to? Do Thajska!
— Vždyť teď není sezóna…
— V Thajsku je sezóna pořád, jen někdy lepší a někdy horší, — Radka mezitím zkoušela, jestli postel vydrží její výskoky. — Thajsko! Thajsko! Takové Vánoce! Řekni, kdo je tady miláček štěstěny? No kdo?
— Ty.
— Přesně tak! — zazubila se. — Myslela jsem, že na cestování nejsou peníze. A už vůbec ne na jednadvacet dní v pětihvězdičkovém hotelu! Ale táta rozhodl, že jeho holky si po náročném semestru zaslouží pořádně vypnout. Po práci, po škole, prostě naplno!
— Jednadvacet dní? Vždyť v lednu máme zkoušky.
— Zůstanu tam o něco déle.
— Jak moc déle? Víš, že děkan opravné termíny zrovna nemiluje.
— Jen malinko… Odlet je třicátého prosince. A návrat… no, podle výpočtů už bude po zkouškovém. Takže otázka zní: zkoušky, nebo Thajsko? Kvůli čtyřem zkouškám mě přece nevyhodí. Něco přeložím, něco možná ani nebude třeba. Filozofii mám uznanou automaticky, angličtinu jsem složila předčasně. Zbývá Alena Růžičková a Martina Sedláčková. Za Alenou zaskočím zítra a zkusím se domluvit na dřívějším termínu, u Martiny to pak nějak přepíšu, ta slevy určitě dávat nebude. A je to! Tři ze čtyř vyřešené. Můžu klidně letět! Klárko, nepůjčila bys mi kufr?
— Já bych… no… asi ano, jenže…
— Sakra, ty ho asi budeš potřebovat, kdybys jela za rodiči. Já jsem fakt nemožná, vůbec mi to nedošlo. Půjčím si ho od Ivety!
Jako na zavolanou se ve dveřích objevila Iveta Procházková.
— Thajsko, Thajsko! — skandovala Radka. — Ivet, ty ses hodila! Mám na tebe otázku za milion!
— Co se to s ní děje? — Iveta sama evidentně balila. Přes rameno měla přehozený svazek závěsů, které vezla domů vyprat. Pračka sice na koleji byla, ale sušení by byl očistec.
— Ivet, prosím tě…
— No tak povídej!
— Nepůjčila bys mi cestovní tašku?
— Klidně, ale… budu ji sama potřebovat, až poletíme za dědou.
— Do Plzně?
— Ne, do Větljansku. Přestěhovali se tam.
— Aha, zimní radovánky…
— Není sezóna, — pronesla Iveta mimoděk a ani netušila, že tím otevřela téma, které vzápětí nabere úplně nový směr.