– „To je vážně všechno?“ Radka Zemanová se na manžela zadívala s otevřeným nepochopením. „A kvůli tomuhle trávíš v práci dny i noci?“
– „Ať ti dám cokoliv, stejně ti to nikdy nestačí,“ zamručel Miroslav Tkadlec podrážděně.
Zvedl se, jako by chtěl odejít z místnosti, ale Radka ho okamžitě zarazila.
– „Počkej. Ještě jsme neskončili.“
Miroslav si demonstrativně oddechl, hodil sebou na gauč a s výraznou nechutí se opřel.
– „Tak povídej.“
– „Už delší dobu si všímám, že mi dáváš skoro o polovinu méně peněz než dřív,“ začala klidně, ale v hlase jí znělo napětí. „Říkala jsem si, že máte ve firmě potíže, tak jsem se nevyptávala. Jenže tohle…“ pohrdavě kývla směrem k bankovkám ležícím na stole, „…to už je opravdu za hranou. Tak mi laskavě vysvětli, co se děje.“
– „A proč bych se měl zodpovídat?“ odpověděl Miroslav ledabylým tónem, který však sotva skrýval vztek. „Dostal jsem výplatu, dal jsem ti ji. Nalož si s ní, jak chceš.“
– „Tohle nazýváš výplatou?“ Radka se ušklíbla. „Takový příjem má podle tebe vedoucí specialista reklamního oddělení? Prosím tě, to ani není vtipné.“
– „Prostě to tak vyšlo,“ pokrčil rameny. „Tenhle měsíc bylo málo smluv. Výsledek vidíš sama.“
– „Dobře, řekněme,“ přikývla chladně. „Jenže takové peníze nemají ani uklízečky. Promiň, ale nevěřím ti. Asi mi nezbyde nic jiného než zavolat do vaší účtárny…“
– „Ani nápad!“ vybuchl Miroslav, protože si byl jistý, že toho je schopná. „Ještě tak, abys mě zesměšnila před celou firmou!“
– „Zesměšnila?“ Radka se ironicky pousmála. „A čím přesně? Tím, že si budou myslet, že mám bláznivou manželku? Nebo se bojíš, že se dozvím pravdu?“
– „Jakou pravdu?“ znejistěl Miroslav, což jí neuniklo.
– „No přece tu,“ vycítila, že trefila cíl. „Kolik peněz doopravdy bereš. Nechám si to vytisknout, o důvod se neboj, něco si vymyslím.“
– „Jestli to uděláš…“
– „Vyhrožuješ mi?“
– „Mysli si, co chceš.“
– „To já právě dělám,“ nenechala se zastavit. „A víš, k čemu jsem dospěla? Zatímco já chodím do práce, starám se o děti, řeším domácnost, nakupuju a stojím u sporáku, ty sis našel jinou a utrácíš za ni peníze. Je to tak?“
Miroslav pochopil, že se situace vymkla kontrole a směřuje úplně jinam, než čekal.
– „Ty ses snad zbláznila! Kde jsi na tohle přišla?“
– „A co jiného si mám myslet?“ nenechala se zviklat. „Nežijeme spolu pár měsíců. Vždycky jsme měli společný rozpočet a nikdy to nebyl problém. Jenže už skoro půl roku do něj dávám dvakrát víc než ty, a to při mé práci! Ten závěr se nabízí sám…“
– „To je naprosto pitomý závěr!“ vyhrkl Miroslav rozčileně a bylo vidět, že ztrácí pevnou půdu pod nohama.